Prahoznámá postava (2013-2015)

Udělala jsem si seznam věcí,
které si musím pamatovat, a seznam
věcí, které chci zapomenout,
ale zjišťuji, že ty seznamy jsou stejné.
(Linda Pastanová)

Mám čas a všichni mají čas, chtějí-li.
(Seneca)

 

Kodaňská

tři vrabci a dva kluci
hrajou si v dešti s míčem
dáma jde od holiče
s trvalou pod kapucí

sice jsem odtud, sice
mám od ulice klíče
nejsem tu ale v ničem
déšť smyl mý Vršovice

 

Orionka

je mi tak deset, jdu si ze školy
hlavinku vzhůru jako vzorný vojín
vtom zakopnu o nohy mrtvoly
před zraky poldy, který nad ní stojí

zvednu se, vidím: černý igelit
a zpod něj čouhají dvě staré boty
nechápu, nechci vědět – musím jít

dvacet let ve mně
zraje tenhle motiv

 

Ruská 68

ve Vršovicích jsem měl oblíbenej park
kde běhal vzteklej pes
a parta, před kterou můj kámoš
cikán zdrhnul na břízu
dořvával se poldů
a esenbáci přišli
rozhrnuli křoví
a hned jsme pochopili
proč všem škodovkám v Tolstýho ulici
chyběj levý zrcátka

kámoše fotr
poslal klečet na hrách
a já
když tak koukám z francouzskýho
okna do dvora
a je voňavá noc
sním o andělským zvonění

to dole někdo chodí
od auta k autu
a zkouší kliky

 

Dobrá trafika

líbání po ránu
dívenka s chutí medu
sám s knížkou v podvečer
a předpůlnoční panák
narozeninový
večírek zvadlých lásek
gumoví medvídci
na špejlích místo kytky

déšť v rytmu jazzu
strop, co v dešti synkopuje
pár zmoklých prken
mlha z keramických dýmek
zamlklí šachisté
(co zbylo z exmilenců…)
stařenka s lahváčem
a kafe Guatemala

opojen servírkou
když nese se, je snová
nelze si objednat
a nebýt zamilován

 

Vinohradský pivovar

nad vinohradem
hoří pivovar
ze šesti různých stran
založený požár
přede mnou chlápek
mobil u ucha
vole, to musíš vidět
přijeď

nad vinohradem
hoří pivovar
plameny jak v té písni
mají žár a spár
za zády noc
už cítím její dech
žhavý jak oheň
na Vinohradech

 

Olšanské hřbitovy

před mým popelem
za mým popelem
nikdo nesmí stát
nebo nebudu spát

 

Flora

v půl třetí v noci
parta feťáků
rozloží na peroně
svoje nádobíčko
a vsedě začne
čichat toluen

v měsíčním světle
vypadaj jak vědmy
z tajnýho místa
delfský věštírny
do mlhy vykřikujou
krátký proroctví

DŮVĚŘUJTE
DŘEVĚNÝM HRADBÁM

PŘEKROČÍŠ-LI ŘEKU HALIS
ZNIČÍŠ VELKOU ŘÍŠI

snažím se luštit
vrostlej do svý dámy
ty jejich hlavolamy
tramvaj nejede

má vdaná holka
musí na nádraží
v duchu ho do ní
ještě pořád vrážím
líbám ji s nepřítomným
pohledem
úplně stejným
jakej maj ty vědmy
a pak jdu domů
větru napospas

mine pár hodin
rozední se
setmí

překročit řeku
Halis neodváží
se od tý chvíle
ani jeden z nás

 

Parukářka

co ještě napsat
o Paruce?

měl jsem tu holku
dvě
tři
tucet
na střeše hajzlů hrál náš band
proto ten levnej
sentiment
když tady venčím dceru
syna
pro jejich dobro zapomínám
kdy poprvé
kdy naposledy

alternativní budoucnost
jak useknutá ruka svědí
Paruka? Křížek!
bunkr
most
škola a hřbitov
celej život
muzika
sex
a pivo

pivo!

 

Židovské pece

nechtěl jsem být u posledních věcí
člověka
tak se toulám po Židovských pecích
smrt mě neleká
jenom se mi příčí čekat
k smrti unaven
až si přijde pro toho
kdo vyhlížel ji celý
den

 

Spořilovská křižovatka

hvězdy jako kulky ve zdi
zatmění měsíce
opičí milování
vystřízlivění z opice

nikdy jsem nepochopil
tvůj vzorec chování
opilí lidoopi
u dvouproudovky na stráni

člověk by rád byl správnej
správně by člověk měl bejt rád
že ho stará láska
jednou větou neodmávne

smířit se s tím, co je
to hlavně
a proti gustu žádnej dišputát

 

Nuselské schody

vodopád na Nuselských schodech
nádherná noční kaskáda
havárka?
poezie!
jestlipak ji vidí
ten, co tu nabodává na plot
mladou paní?
na chvíli přeruší
pohyby vlhkou dlaní
kamarád taky rád
přátelství je klec
a řeka valí se
a nepřestává téct

 

Trojúhelník Zvonařka

trochu zvrhlý
čekat na Aničku
v hospodě za zrušenou kolejí
jenomže zase
nemaj dávat pípu
tak blízko ke škole
to oni jsou tím vinni

dokonce
zanáším se myšlenkou
že bych jí příště
namaloval plánek

prosím vás
řízněte mi kozla plzní

přece mě tady
může vyzvednout

 

Riegrovy sady

ať je ti sebehůř
vyhlídka v Riegrových sadech
vyčistí ti hlavu
do které ti nasrali

zašlá zeleň plechu střech
připomíná opály

je vždycky nepříjemné
chlastat sám
jdi si, kam chceš
jen nechoď do nikam

a když se ztratíš
hledej vyhlídku
takovou, kterou nezná
žádný z těch dobytků

 

Vítkovská trať

poličky poschodí
a příborníky lidí
sem tam na nože
sem tam lžíce soli

babička u okna
vítá své holoubky
posílá po nich psaní
neb je staromódní

těm šťastným dopis došel
většinou se však ztratí
i s ptačím listonošem

 

Seifertova

nahoru dolů
po Seifertce
jezdí tramvaj plná houmlesů
nemám k nim daleko
fousy už mi zrajou
poznávám dobře
jejich sladkej zápach
a s nima pasák
rád bych mu ji natáh
na povel celá četa vystoupí
nechápu
proč někdo pase bezdomovce
no ale jdou
jak podnapilý ovce
na stavbu těžko
šlapat chodník?
celý to je dost divnej podnik

 

U města Hamburku

za chvíli odpluju ti
do města Hamburku
kdo za mě zaplatí
ten salám s cibulí?
v přístavu vzdáleném
pak začnu od nuly
v zchátralém strip-baru
kde hrají Silver Beatles
blues
neon zhasíná
však jiný v dálce svitl
hello, Queen Mary
s vůní cizích vod
Southampton
New York
život bez jistot

 

Štvanice

Buffalo Bill
tu nebyl
to jen my brodíme se
řekou kamení
já v čínských teniskách
ty v lodičkách
jsme směšní
den D
den dnešní
večer odjedeš
do svého města
dřív než
ještě než

 

Letná

indián s pery
faleš zašlých tónů
lanovka rozvrzaná
trosky dějin v trávě

jde malý Werich
ze základky domů
poslední parník Lanna
krouží po Vltavě

 

Růžová zahrada (Stromovka)

nebe jako kost
co divoch ohlodal
a provlík nosem

v půlkruhu z růží
důlek na kuličky
milenci z kamene
dělaj to vestoje
pod živou klenbou
katedrálních vrb

na cestě bez laviček
opírám se o obtisky
bílejch pruhů

natáhnu ruku
s nadrobenou houskou
ztracenej na dně
zmizelýho rybníka

znáte to
NIC
co se vás DOTÝKÁ

sýkorka přiletí
prsty se zavřou v pěst
jen na vteřinu
aby měla strach

i já byl
Bradburyho malej vrah

 

Stará řeka (Stromovka)

do kroužku vody
spadla vážka
pod tíhou paprsku

byla to nadzvuková srážka

připluly kurvy vodoměrky
vzaly jí z křídel všechny šperky

a kolem klidně šli dva z lidí
co nikdy neví
neuvidí

babička s klukem
se svým vnukem

šli k bráně na zmrzku

 

Císařský mlýn

z Císařskýho mlejna
viděl jsem vždycky jen pár centimetrů

s babičkou došli jsme až k Starý řece
slepýmu ramenu
tak tak pro Božkův parník
minuli divnou ubytovnu
kde jednou jeden druhýho prej zabil

směr ZOO
Marold
planetárium

vlnitá šedomodrá ohrada
jak už to bejvá
dole nedolejhá
a touhle škvírou protáh se můj zrak

Císařskej mlýn
už není
svět se mění
trať zarostlá
a nikde žádnej vlak

 

Podbaba

v zahrádce starý putyky
sedadla z vyřazenejch autobusů
opodál potok
kam chodíme močit
smráká se
utopenci
hermelín

dívám se za řeku
tam ke katovně
a vidím žirafy a antilopy
paráda
převozník má stejně dobrej džob
může si jezdit
z Prahy do Afriky

proč ta zvěř nepřeplave
proč?

 

Troja

vítězství nad Turky
nepovšimnuté
magie zahrady
příliš složitá
za plotem utrum
s tygřím životem
zasklený řev
pouta ta i ta

veliká voda
tady všude byla
Císařský mlýn
ach, tady všude byl
usíná řeka shnilá
v stínu vybydlených vil

 

Vltavská

leccos už pamatuju
neříkej mi mladej
v hospodě U Divadla
Topol
metr piv
v jináči s jiným byla
není
jasně, cokoliv
v půlnoci zkárovanej
chci bejt s někým sám
s měsícem na fontáně
pálí mě oči, dlaně
když v parku venčím vztek
jak ohnivýho psa

 

FF UK

potkáte-li na záchodě
svého profesora
můžete ho pozdravit
jen pokud právě přišel
pokud už přistoupil
k mušli a močí
zásadně nezdravte
zavřete oči

nechte si index
podepsat jinde

 

Řetězová

v hospůdce v Řetězové
na věšáku
visí klobouk
pod ním prázdný stůl
dva kroužky
jeden po pivu
a druhý vykroužený
prstem z pivní pěny
někdo tu seděl
ještě před chvílí
ještě je do té židle
obtištěný
a nikdo neví
že by zaplatil
jít za ním?
kam?
a bůh ví
kdo to byl

 

Kavárna Montmartre

pod lampou se honí můry
dávám housle pod bradu
z očí jako z partitury
čtu ti dlouhou baladu

 

Karlův most

na nohou muzejní návleky
abych snad nepošlapal dějiny

tisíce nezdařených sebevražd
když hodím drobek rackovi
a on ho chytí

 

Jiráskův most

za jezem ještě voda bouří
na pravý břeh se vrací klid
kdo včera oka nezamhouřil
už ví, že předvčerejší křivdy
lze možná spláchnout
ne však smýt

něco se nedá odpustit
alespoň dokud paměť slouží
(a některá ta špína nikdy)

 

Náplavka

labutě na náplavce
připomínají dravce
pro blbej kousek těsta
vražděj, tak rychle pláchni!
na kolemjdoucí kachny
dělaj oplzlý gesta

labutě na náplavce
pobřežní houmlesové
hleďme, jak si to plove
velebně jako koráb
s odérem od Diora
vstříc svojí denní dávce

kam jen ta řeka spěje?
tam někam za peřeje
kde nebe splývá s vodou
a náskok nad přírodou
zmenšujou protiproudy

tady už zvěř jen loudí

 

Rašínovo nábřeží

u snědeného krámu
v háji bohyně Morany
za výlohou papírnictví
červené a modré čtvrtky
Velký pátek
Bílá sobota
dal jsem si jedno
U Žaludu na Zderaze
na Staronovém Městě
v Praprapraze
a připadám si jako Dobrovský
putuju po Břežské skále
k Jiráskově soše
která tu samozřejmě ještě nestojí
v krčmě pijí pocestní
s podivnými nástroji
když padne tma
začínají hrát
Děvín
a proti němu Vyšehrad
posedlý časem
který není můj
zvedám máz piva
ze dvorku čpí hnůj

 

Vyšehrad

obkročmo na mně sedí
tak ještě naposledy
před zraky kolemjdoucích

snažím se vzpomenout si
na ten den před večerem
chlapeček s tvrdým pérem
panička po dítěti

taky tak trapně je ti?
anebo nevzpomínáš?
máš pravdu
všechno vymaž

 

Sacre Coeur

zahrada Sacre Coeur
jen to vyslovte
trochu to poválejte
po jazyku

místo jak stvořené
pro rej trpaslíků
nebo let balonem
jednu cigaretu

pro stavbu minaretu
záhada Sacre Coeur
zahrada nad městem
vzdor okolnímu světu

 

Letohrádek Kinských

tolik zrcadel
dejte je pryč
jinak se zblázním z vlastní tváře

byl jste s tím
pane
u doktora?

prosím vás
doktor

leda doktor Faust!

tolik zrcadel
nač tolik zrcadel

viděl jsem vytržené stránky snáře
válku a druhou
válku
holocaust

ničil jsem idoly
a stavěl chrámy
po náletu proplétal se sutinami
a hledal pohyb
v ztuhlých obličejích

prosím vás
umírejte pomaleji
jinak se zblázním

tolik zrcadel

tváří v tvář smrti
zlu
a beznaději

 

Strahovský klášter

v Památníku národního písemnictví
studuju pozůstalost K. J. Erbena
procházím lístkovnici
o tisíci karet
umrlec
upír
utonulá
vodník
solární teorie
Široký a Dlouhý
Slované
Keltové
čtu o pohřebních zvycích
koulení vajíček
na mohylách otců

proč jsem
sem přišel?
těžko říct

tady je chládek
venku hic

 

U Kaštanu

s Jirkou Černým u Kaštanu
vrátil jsem se v čase
zas přemejšlím, čím se stanu
Dylanem, či Hlasem?
Cohenem, či Nohavicou?
sedím tu s tou bledou skicou
sebe sama jak obživlá báseň

s Jirkou Černým na panáku
hezčí jsem a mladší
na kytaru rytmus vlaku
drhnu a to stačí
vůbec nevím, která bije
čtu si starý Melodie
koukám, jak to válej velký hráči

s Jirkou Černým v předpokoji
stoletýho sálu
zháším po prohraným boji
hvězdu zimních králů
mojí krásný ženě Jítě
roste v břiše první dítě
tolik štěstí k tomu mýmu málu

 

Bělohorská

jsem správce domu
svažuju se níž
až ke strahovskejm hradbám
libo-li
pivečko z klášterního pivovaru
po Pohořelci
táhnou černou káru
dva funebráci
nad petřínskej sad
mraky se vrací
začlo přeprchat

jsem správce domu
svěřuju vám klíč
od Bílý hory
jdu se trochu cournout
s tím zahradníkem z Řep
ke Zlatý lodi
mezitím tady
smažte modrou báň
namočte štětce
do špinavejch kaluží
a změňte půldne
na měděnou šeď

kdo mi co dluží
ať to doplatí
andělskej kámen
jen se nadechnout

vrátím se pozdě
pozdě na všechno