Rychlík do horečky (léto 2006)

I’m a dreaming man
yes, that’s my problem
(Neil Young)

 

V strašné noční samotě

v strašné noční samotě
uctívám tvé jméno
oblaka se s hukotem
ženou, ženou, ženou

další vlasy zešedly
z ticha za ozvěnou
i ten sen je posedlý
ženou, ženou, ženou

 

Rychlík do horečky

za jejími kroky
zůstávají stopy
dnes napadal první sníh

v dálce visí vlak
jak zabodnuté kopí
bdíme na svých nádražích

chtěla by mu přikrýt
oči – hádej, kdo jsem
tvoje černý svědomí?

on zas, vždy když v jeho
mysli zatmělo se
šeptal: jsi to… jsme to my?

koupila si lístek
rychlík do horečky
rozplétá bič kolejí

na podvozku mapu
z šedobílé břečky
věci, co se nesmějí

vrátila se. svlékla
jemná práce rukou
pořezaných o ráno

hukot mraků, vlaků
hukot, hukot, hukot
věci, co se nestanou

 

Love song

jsi sladká
sladká jako med

má ústa
srůstají s tvým klínem

snažím se
na nic nemyslet

zmámený
levným mlhovínem

dlaň v dlani
mám tě vážně rád

a nevíš
jak moc si tě vážím

ještě se
nechci udělat

ještě se
nejde na nádraží

jsi křehká
pozor – neklopit!

tak jako
v tom tvém temném řádku

díváš se
přes neznámý byt

na měsíc
jako na oprátku

někdy se
začnu jen tak chvět

to když vím
že zas něco ztratím

jsi sladká
sladká jako med

já hledám
spásu a ty šaty

kalhotky
hodinky a šaty

 

Včerejší sen

věci, co mohly být
nebyly
zbývá jen navršit
mohyly

už jsem tě jednou znal
znám tě zas
včerejší sen mi lhal

zůstalas

 

Střelák blues

docela blízko u břehu
pluje si hnědej pes
v létě mám boty od sněhu
Blues v lese – kde je les?

z dálky mě nuděj Minuty
přemejšlím o svejch snech
autista v zimním obutí
pes zmizel – zbyl jen břeh

je to tak divnej, blbej stav
mluvit tu k tobě sám
depka mě tahá za rukáv
– daleko do lesa…

pán tiše chčije do vody
vím, že tě odvez vlak
a že se ti moc nehodí
spolejhat na zázrak

neboj se, já mám taky strach
hrůza mě objímá
pramičky jako misky vah
večerní hlubina

jenže to nejde zastavit
už ani zpomalit
snad bude dobře – Canned Heat
začli hrát Johna Lee…

 

Esemesky

chtěl bych, abys chtěla
poraď mi, co s tím
probloumal jsem Střelák
mířím na Petřín

o koleje pleská
jemnej letní déšť
šestá esemeska
chtěl bych – jestli chceš

bla bla bla bla práce
ticho, teplo, zvyk
blues a rezignace
tečka. otazník?

jsem jen bludnej týpek
z Prahy-Vršovic
co tu smutkem chcípe

tebe – nebo nic

 

Kiss me, Kate

nebudu blázen, nebudu
řek si – a sednul na vlak
začíná mejdan ve srubu
dolej mi, ať mám závrať

tanečnice, pár hereček
který v tom mají systém
pletu si jména, hádám věk
jsem prostě v cizím městě

lidi tu snadno pochopíš
oni tě nepochopí
nevědí, proč bejt jako ty
melancholickej upír

poslouchám jejich ostrovtip
v soumraku čtu jim z dlaně
je mi tak ouzko, že bych chcíp
zátiší s modrým stanem

venku se dalo do deště
táborák neplápolá
pár ženskejch sedlo na koště
jedna sesedla z kola

rozhlasák močí do říčky
a pak se divně motá
náhle mám džíny od svíčky
zdá se, že usnu v botách

chtěl bych ji líbat – vážně chtěl
teď je ta pravá doba
pod nohou střepy jak roj včel
má milá osudová

hodil jsem šavli do křoví
ještě teď to tam visí
co kdyby nechej koňovi
cit schovej pro dopisy

měl bych se vážně zamyslet
zda už též nejsem starcem
s oblakem pletu si tvou pleť
primerák s alka-seltzerem

k ránu je tělo bolavý
na gauči bez potahu
vstanu a vrhnu do trávy
a pak jdu hledat Prahu

svou rodnou
hodnou Prahu

 

Absolutně šťastná

žít s někým, koho nemiluješ
do konce života s ním žít
a mít s ním dítě – dvě, tři, čtyři
odpálit v sobě dynamit

v úterý sport a v pátek pařba
ve středu sex a v pondělí
kulturní vložka, promenáda
a potom zpátky do cely

na chatu jezdit, za rodiči
s přáteli mluvit o práci
zapíjet vínem staré křivdy
a zrady topit v panácích

posílat smutné esemesky
vykouřit krabku cigaret
ještě než dojdeš na nádraží
ze kterého se vrátíš zpět

málem se zabít cizí vinou
v bouři se tříštit o útes
kočka, co vyklouzne mu z rukou
a pak jde za ním jako pes

plakat a chlastat při žehlení
milovat svoji profesi
rozevřít nohy před cizincem
co sme si, kámo, to sme si

pohřbít své sny a zrušit plány
lpět na čase a na místě
přibít se na kříž ve třiceti
celé tři roky před Kristem

zavrtět hlavou nad přeludem
zasmát se hlasem jako zvon
to je tvůj život – navždy bude
tvůj život, bejby

to je on

 

La grande finale

za chvíli zase
oblíknu kabát
svou milou šálu
barvy tmy

řeknu si: bylas
krásná a slabá
musíš mi zmizet
umřít mi

zdrchanou duši
zašiju v lesích
srdce se samo
zastaví

řeknu si: bylas
kdysi a kdesi
a teď už nejsi
c’est la vie

jak dlouho můžu
z popela vstávat
ničit svý já
a dávat pas?

řeknu si: bylas
dravá a hravá
nebo si řeknu
nebylas

nebudeš
nejsi
nebylas