Šrám na kytaře (2014-2015)

Some people never worked a DAY in their life
Don’t know what work even MEANS
(Bob Dylan)

 

Noční básnířka

je hrozně divný
bavit se o poezii
s noční básnířkou
která přes den dělá v reklamce

je těžký vidět
nedostupnou múzu
v reklamní textařce
kterou můžeš mít
ve dne
v noci
a bez poezie

 

Rány

dneska se z kuchyně
ozývaly takové rány
že se mi zdálo
že má žena
věší maso na zeď
místo obrazů

 

Když poslouchám Johna Hiatta

když poslouchám Johna Hiatta
připadá mi
že jsem starej chlap
co se prošel v dešti polní cestou
doma se potom svlíknul ze svejch bot
oklepal písničky jako zaschlý bláto
dal nažrat psovi
a teď hraje karty
sám se sebou
ten zmoklej donkichot

 

Mantra

nesmím pochybovat o svý cestě
nesmím přestat doufat v dlouhý deště
nesmím pochybovat o svý cestě
nesmím přestat doufat v dlouhý deště

nesmím nechat děti umřít hlady
nesmím zapomenout, proč jsem tady
nesmím nechat děti umřít hlady
nesmím zapomenout, proč jsem tady

nesmím vidět jenom to, co vidím
nesmím vidět ve všech lidech lidi
nesmím vidět jenom to, co vidím
nesmím vidět ve všech lidech lidi

 

Nedivím se

nedivím se
že se se mnou nebavíte
sám nemám rád
takovéhle typy

člověk musí umět
nebýt ani přítel
ani cizí

zaplatit
co vypil

 

Srovnat mě

to už je takovej sport
leckdo se o to snaží
při pravidelnejch kláních
starší zasloužilí
co maj uděláno
a teď lejou
jako by nebyl žádnej zejtřek
vadnoucí mladý dámy
který je možný vojet veršem
kvůli tomu básně nepíšu
bolševický tety
na středně výhodnejch postech
ta nejagresivnější generace
předběhnou tě na poště
vyhoděj ve zkušebce
vrazej ti kudlu do zad
a pak řeknou, že maj taky syna
Husákovy děti
pilní pionýři
dobře se učili
a teď chtěj něco urvat

všechny vás chápu
prosím, jenom račte
nechte mi blues a kousek papíru
a dovolte mi
za pár let bejt aspoň
z půlky tak dobrej
jako jste teď vy

 

Pětatřicátníci!

nikdy neříkejte lidem
o deset let starším
že umíte a víte
to, co oni

většinou
je to pravda
a většinou
vám neodpustí

 

Prosba

Žijeme ve světě prostředníků a prostředníků prostředníků, ve světě lobbistů, konzultantů, PR agentů, kdekdo je někým placen za to, že někoho seznámí s někým, kdo někomu zaplatí za to, že ho dá dohromady s někým, kdo mu poradí, jak vydělat na něčem, co vytvořil někdo jiný. Jak je možné, že nás je pořád stejně, a přitom máme stále víc prostředníků? (Václav Havel))

poraď mi, poradče
jestli mi dobře radí
mé srdce, sny
tady je každá rada drahá
mezi námi, jak se říká
rozevřené nůžky
poraď mi, kde seženu
nápad se slevou
určitě vyřešíš
můj problém s inspirací
vím, že máš práci
jenže tohle trochu hoří
nerad bych tvořil
aniž bych se
poradil

 

Fráze

to slovo v hubě drkotá
rypadlo na dlažebních kostkách
panáček v bedně
určitě ví svý
jinak by mu ten pořad
nedali
v půl desátý
to na nás vybalí

FRÁZE

s divákem na skřipec
rozum se svíjí
když ti tenhle chlap
říká, proč máš si myslet
to a ono

pak za záclonou
novejch antifrází
jeho stín
tvýmu stínu
ho tam vrazí

ucítíš tupou bolest
v končetinách
v hlavě se setmí
ruka nepřepíná

sem a tam
tam a sem

nakonec vysereš se
na všechno
i na báseň

 

Kde jste?

kde jste?
no tak vylezte!

vy nepotrestaní
odložení ad acta
v klidu doživší
smějící se naposled

Ku-klux-klan má dnes 8000 členů
a co asi jejich fotři
na verandě s karabinou
hrdý bílý country life

4000 je nácků
jenom v České republice
ožralové, usmrkanci
prdel věčně od hlíny

kde jste?
no tak vylezte!

soudci a bachaři
náměstci a předsedové
sekretářky, pionýři
příslušníci Svazu souložící mládeže

já vám klepu na dveře

jste doma?
tak kde jste?

 

Dr. & Ing.

buď doktor
nebo inženýr
a není žádná třetí cesta

od těch dob jsem těm snobům nestál
za přání k svátku

řekni sýr
polib nám šos
a uživoř se

anebo
koř se
koř se
koř se

vyber si
doktor – inženýr

 

17. 11. 2014

umíme už jenom stát na náměstích
hulákat na ty
co si volíme
to není žádná demonstrace
chodit se koukat
na svou vlastní blbost

to je tak snadný
hořce litovat
nakonec prozřít
pozdě honit bycha
příště to stádo
zase bude zticha

jakejpak
sedmnáctej listopad

 

Maminy na Facebooku

maminy na Facebooku
fotrové na Twitteru
svět plnej hodnejch kluků

blogy a vzkazy lidstvu
popravy tečka com
svět plnej extremistů

rasisti, teroristi
násilník domácí
žehlí a hrabe listí

somráci, kravaťáci
brífink a team building
nerušit – máme práci

hlídači poezie
pečlivě školení
a ruka ruku myje

ceny a laureáti
plácání po zádech
a čas se rychle krátí

etika, politika
firemní kultura
kontrolka v hlavě bliká

šéfové, podřízení
lození do řiti
a jiná cesta není

rodiče, prarodiče
bylo tu – není tu
na duši malej flíček

předsudky, co se dědí
nejasná minulost
bezcenný odpovědi

do smrti kamarádi
co sme si, to sme si
nic víc než hříchy mládí

minulost, předminulost
současnost, budoucnost
Elina Makropulos

 

Neřešitelný problém

jak si má člověk
udělat kafe
když k tomu
aby si mohl
udělat kafe
potřebuje
ale NUTNĚ
udělat si kafe?

 

Fyzická báseň pro Petra Vášu

muže přejel vlastní traktor

JAK TO
JAK TO
JAK TO
JAK TO

uřízla mu penis nožem

COŽE
COŽE
COŽE
COŽE

v sto dvaceti sešel věkem

NEKE
NEKE
NEKE
NEKE

na ušním chyt nemoc kožní

TO SNAD
ANI
NENÍ
MOŽNÝ

 

Jizerky

vzpomínám
jak jsem usnul
pod skokanským můstkem
co se mi zdálo
to jsem vyfotil
pár ovcí
vodopád
brusinkovou červeň
hory a její nohy
Zlatý návrší

to bylo potom
co mi vlezla do spacáku
zrovna’s mi zavolala
mám ji vyhodit?

je klid
a není klid
v dešti tiše močím
sleduje moje záda

mělas divnej hlas

spal jsem
a pak mi něco otevřelo oči
viděl jsem
jak na mě padá
parašutista

 

Přísně tajné

mám několik velice tajných
důvodů ke smutku
stesk, který nepomíjí
trvá
stal se zadní chutí
mého života

občas ho zajdu
někam spláchnout
a šťastně bdím
v té chvíli nad ránem
než s novým dnem se vrátí
stará bolest

snažím se nebýt
nedůstojný
nemluvit příliš
když má duše mlčí
a myslím na děti
kdy první stín
jim přes nevinný úsměv
přeletí

zklame se víc
má dcera
či můj syn?

 

Dům, kde se narodil můj táta

dům, kde se narodil můj táta
měl by stát v týhle ulici
adresa sedí
matně vzpomínám si
že mě sem brával starou škodovkou

támhleten balkon
ukazoval vždycky
a za barákem
už jen strmej kopec

jsem tady
u prázdnýho čtverce trávy

v parku má mejdan
Ivan Hlas
čtyřicet stupňů
nebe vymetený

jo, já vás dojdu

kam se jen moh podít
dům, kde se narodil můj táta