BLUES NA ROZCESTÍ
variace na texty starých bluesmanů
Blind Lemon Jefferson
Blind Willie McTell
Robert Johnson
2006 (vydáno 2007)
věnováno Šlupkovi
(13. 1. 2007 měl na stanici ČRo 3 - Vltava premiéru stejnojmenný pořad z cyklu Sladké je žít, ve kterém účinkovali Zdeněk Maryška, Jan Vlasák a Hana Kofránková. Napsal Michal Bystrov, dramaturg Pavel Šrut, režie Hana Kofránková.)
Blind Lemon Jefferson
Vlastním jménem Clarence Jefferson. Narozen v září 1893 ve vsi Couchman na východě Texasu. Nejvýznamnější představitel texaského blues a nejpopulárnější bluesman 20. let. Přezdívka „Lemon“ („Citron“) měla sexuální podtext, vysvětlený v jedné písničce Roberta Johnsona, kde se zpívá: „Mačkej ten můj citron, až ze mě poteče šťáva...“
Byl pověstný složitými improvizacemi v důmyslném rytmu a tempu, za které ho mnozí kritizovali. Nedá se na něj tancovat, říkali. Huláká, jako když ho někdo bije, stěžovali si jiní. Jefferson se jim nepodbízel ani v textech plných sarkasmu, melancholie a strachu ze smrti, který, jak se ukázalo, byl oprávněný. Zemřel těsně před koncem roku 1929 v Chicagu za dost nejasných okolností.
Potom, co pozdě večer opustil kamarádovu oslavu, ho našli náhodní kolemjdoucí ležet mrtvého na ulici. Nejspíš ztratil směr ve vánici, dostal infarkt a umrzl, možná ho srazilo auto. Někteří badatelé dokonce zastávají názor, že byl přepaden a zavražděn... Ať tak či tak, člověku naskakuje husí kůže, když si uvědomí, že největší hity Slepého Citrona nesou názvy Pneumonia Blues (Blues o zápalu plic) a See That My Grave Is Kept Clean (Dohlídni na to, ať je můj hrob pořád upravenej).
BLUES O ČERNÝM HADOVI
The Black Snake Moan
Dnešní noc je zlá a vzteklá,
v hlavě zvony: kdy, kde, s kým!
Chtěl jsem lásku - tys mi řekla,
že o žádnou nestojím.
Ve tvým důlku se teď svíjí
hladká lesklá černá věc.
Kdy, kde, s kým, kam? - K cizí zmiji
na uštknutej kavalec!
Hvězdy padaj do kaluží,
asi jsem se v nás dvou splet;
ty si ráda svlíkáš kůži,
mně zas chutná hadí jed.
Dnešní noc je zlá a lítá.
Měsíc jako šílenec
šajní do tmy, tam, kde spí ta
hladká lesklá černá věc.
BLUES VELKÝ NOCI
Big Night Blues
Mý zkřehlý oudy volaj: Mami!
Dneska jsem slyšel boží hlas…
Řek mi, že nemáme bejt sami,
jinak nám ukrátí náš čas.
Popad jsem první sladký dřevo
a s hvězdnou tíhou na hřbetě
dováděl jsem s tou divou děvou
na zaprášeným parketě.
A to je celý - aspoň zatím.
Tvůj stín jak halda rozvalin…
Za chvíli se k ní asi vrátím;
a pak ať mluví noc a gin.
BLUES O ZÁPALU PLIC
Pneumonia Blues
Bolí mě celej člověk,
asi mám zápal plic.
To pro tu špatnou ženskou
běžel jsem smrti vstříc.
Krad jsem se podél rohů,
plížil se jako had,
jen aby moje duše
přestala naříkat.
V zimě a hrozným dešti
čekal jsem na ráno,
až vyplivne ji mlha
celičkou zmačkanou.
V Jégrově spodním prádle
vyběh jsem do ulic,
ztratil jsem svoji holku
a dostal zápal plic.
BLUES O PLAZÍCÍM SE DÍTĚTI
That Crawling Baby Blues
Tvý malý bejby
řve, že chce pít a jíst,
a ty tu kleješ
jak ňákej antikrist.
Chlap nese poštu
a kdo by to byl řek,
tvý dítě volá:
„Maminko, tatínek!“
Přestaň ho mlátit,
přestaň se hloupě smát.
Vidíš tu stvůru?
Plazí se jako had!
Od krbu k prahu
lozí ten lidskej šnek
a vítr kvílí:
„Maminko, tatínek!“
BLUES VĚZEŇSKÝ CELY
Prison Cell Blues
V týhle hrozně temný cele,
nejtemnější ze všech cel,
nikdá nemoh bych se octnout,
nebejt mojí milý Nell.
Teď tu ležím, zkouším zabrat,
dobrej sen je žádnej sen,
stará láska se mnou jedná
jako s ňákým cizincem.
Prosil jsem je, ať mě zmučej
nebo aspoň popravěj,
psal jsem pánům kongresmanům,
psal jsem vládě Jú Es Ej.
Prosím pěkně, žádám kulku,
šibenici, proud a jed,
ježto tuhle mizérii
není možný vydržet.
Když mi řeknou, že mám běžet
zpátky domů ke svý Nell,
tak jim sdělím, že chci zůstat
v nejtemnější ze všech cel.
BLUES O KATOVI
Hangman’s Blues
Katův provaz škrtí
a já rychle ztrácím dech,
čeká mě trest smrti,
páč jsem střílel po lidech.
Lidi vejraj - to je toho,
no tak přijdu o život!
(Někde dole u mejch nohou
klepou kastaněty bot.)
Porota se dlouho přela,
jeden YES a druhej NO,
půjdu k čertu, jak jsi chtěla.
Ledaže mě odříznou.
Všude kolem plno hněvu
(snad až na modlitby střech)
a já na voňavým dřevu
zmítám se jak pytel blech.
Páni, už jsem skoro v pánu,
čas jde napřed, čas je vrah.
Teď už milost nedostanu.
Vše, co dostanu, je - strach.
BLUES O ELEKTRICKÝM KŘESLE
‘Lectric Chair Blues
Chtěl jsem vidět svoji ženskou,
zeptat se jí, jak se má,
v týhle díře, která páchne
spálenejma kůžema.
Vzbudili ji, aby mě šla
naposledy obejmout,
poněvadž prej v noci do mě
můžou pustit větší proud.
Moje holka tohle strašný
procitnutí nesnesla;
vzala roha těsně předtím,
než mě šoupli do křesla.
Ani jí to nemám za zlý,
taky bych zdrh, kdybych směl;
holt jen prostě nechce vidět,
jak mě spálej na uhel!
Šla by za mnou na kraj světa
či na jakejkoliv pól,
dneska ale přepadnul ji
příliš velkej srdcebol.
A tak jsem ji navždy prošvih,
nedovím se, jak se má,
v týhle díře, která páchne
spálenejma kůžema.
Blind Willie McTell
Narozen 5. května 1898 blízko městečka Thomson v Georgii jako William Samuel McTell, což ale není úplně jisté. Pochován byl totiž pod jménem Eddie McTier. Legenda praví, že se chtěl změnou příjmení distancovat od svých příbuzných, kteří prodávali nelegálně vyráběnou whisky. Podle jiné verze se z McTiera (či McTeara) stal McTell, když mu při zápisu do třídnice špatně porozuměl učitel ve škole pro nevidomé. Blind Willie (Eddie?) navštěvoval hned několik takových škol a naučil se Brailleovo písmo.
Po smrti matky odešel z domova a cestoval s poutěmi a takzvanými „medicine shows“, při nichž obchodníci pochybné pověsti nabízeli důvěřivým hloučkům zázračné léky a masti z čehokoli na cokoli. Z šestistrunné kytary brzy přesedlal na dvanáctistrunnou, aby ho bylo lépe slyšet na nárožích, v hospodách, kostelech, nevěstincích, vlacích, newyorské podzemce, prostě všude, kde ho někdo poslouchal.
Přestože patřil k nejnahrávanějším bluesmanům 30. a 40. let, většina firem ho vzala na hůl, takže si nevydělal ani na slanou vodu. Ze stejného důvodu skončil předčasně jeho pohnutý život. Když ho v srpnu roku 1959 zasáhla druhá mrtvice, nemohl si dovolit místní špitál a musel být dopraven z rodného Thomsonu do padesát mil vzdálené státní nemocnice v Milledgeville. Záhy po převozu zemřel na krvácení do mozku.
STARÁ KÁRA
Broke Down Engine
Cejtím se jako stará kára
s rozbitým motorem:
doma mě vítá prázdnej barák,
po ní se slehla zem.
Celou noc vyhráváš a ráno
lízneš si černý blues;
do frcu odneseš svůj kanón
i šaty na funus.
Kleknul jsem na posvátnou půdu,
potom jsem zase vstal,
jen si to zkus, chtít na osudu,
ať vrátí, co ti vzal...
Ach, Bože, zakroč, než se zjevím
a přijdu o rozum!
Nelži jí nic, co sama neví,
jen ukaž na můj dům.
Cejtím se jako stará kára
s vyjetým olejem:
doma mě vítá prázdnej barák,
po ní se slehla zem...
SMRT MI VTRHLA DO POKOJE
Death Room Blues
Náhrobek tlačí do temene,
lůžkem je chladná zem,
peřinu z mraků povlíkneme
děravým měsícem.
Zrána mi vtrhla do pokoje,
když jsem jí řek: „Tak ať!“,
se slovy: „Ještě nejsem tvoje!“
vzala si moji máť.
Kolkolem tma jak ve lví tlamě,
žal rozerval mi šat,
máma je pryč, ta jediná mě
uměla milovat.
Hrdliččin hlas mi teskně zpívá
na cestu do nikam,
ti, co mě znali odjakživa,
zavřeli krám. Jsem sám.
SEŠLI MI ANDĚLA SPÁSY
Lord Send Me An Angel
Sešli mi anděla spásy,
sežer si tu mou kost,
už mě ňák nebaví hasit
georgijskou posedlost.
Zvečera v zapadlejch dvorcích
ta, kterou nechci znát,
rozdává dvojitou porci
každýmu, kdo má hlad.
Má milá študuje zradu
- i já ji študoval...
Převezme nade mnou vládu
a pak jde o dům dál.
O černejch vejcích se praví,
že se z nich líhne ďas,
a mlíko od černý krávy
chutná jak kolomaz.
Sešli mi anděla spásy
a s ním i svatej klid,
už mě ňák nebaví hasit
georgijskej apetit.
HOLKA K POMILOVÁNÍ
Love Makin’ Mama
Hloubka horský strže,
mořská hlubina
nemůžou se měřit
s mejma očima.
Každej den tě s nima
marně uháním,
protože jsi holka
k pomilování.
Koho chleba baštíš,
toho píseň pěj,
tvůj krajíc je čerstvej,
její plesnivej.
Dám ti modrý z nebe,
hvězdy, slunce svit,
do nejdelší smrti
chci ti otročit.
Od hlavy až k patě,
z Prahy do Říma
miluju se s tebou
svejma očima.
RÁNO STOUPÁ DO HLAVY
Mama T’ain’t Long Fo Day
Vstávej, holka,
vybodni se na spaní,
po dvoře ti
chodí blues a svítání.
Svítání je
cesta z noční samoty,
blues má mojí
košili a kalhoty.
Blues mě táhne
ke dnu víc než zemská tíž,
neodejdu,
dokud mě ho nezbavíš.
Padá hvězda,
ráno stoupá do hlavy,
vstávej, holka,
nebo se tě nezbavím.
BLUES O ČERNÝ KOČCE
Searching The Desert For The Blues
Z černý kočky kouká průšvih nebo blues,
z citů zbudou prázdný slova, z vášně hex’n’šus.
Ženský jsou furt stejný - kde si spravit chuť?
Jedna chce mý srdce, druhá jen mou mužnou hruď.
Jedna bydlí v Krči, druhá v Tennessee,
jedna při tom mlčí, druhá řve jak na lesy.
Jedna bydlí v Chuchli, druhá v Hanoji,
ale o mou temnou duši žádná nestojí.
Všechny jsou buď vdaný, nebo zadaný,
do postele s sebou tahaj svoje fakany.
Až jim na to přijde manžel, bude zlej
a já jak ten cedr budu z kůže svlečenej.
Nevěřte jim, že jsou láskou zmámený,
přes den sladce vrkaj, v noci chrlej plameny.
Poctivýho chlapa stáhnou do hlubin,
zlýho změněj v trosku, která stěží vrhá stín.
Zdrhněte jim na poušť, na severní pól,
až vám bude nejhůř, hlaďte radši alkohol.
Ježto tohle něžný, křehký pohlaví
vysaje z vás všechnu krev a řekne: „C’est la vie!“
Robert Johnson
Vlastním jménem Robert Leroy Johnson. Narodil se 8. května 1911 jako nemanželské dítě v mississipském městečku Hazlehurst. Jednou o půlnoci prý na opuštěném rozcestí prodal duši ďáblu a ten ho na oplátku naučil pár pekelných triků. Robert skutečně neměl sobě rovného jak ve skládání písniček, plných zvláštních metafor a ponurých obrazů, tak v bohaté kytarové hře, k níž byl disponován nebývale dlouhými prsty.
V osmnácti se oženil s patnáctiletou dívkou, která krátce nato zemřela při obtížném porodu - a nepřežilo ani dítě. Později se odhodlal k další svatbě, i nadále se však toulal a zapomínal na dobré vychování, což se mu nakonec mělo stát osudným. Přestože se dnes jako pravděpodobnější příčina Johnsonovy smrti uvádí syfilis, celá léta se věřilo, že byl otráven strychninem.
Několik dnů před svým skonem v srpnu 1938 totiž vystupoval v hospodě U tří vidliček, kde údajně tak dlouho házel okem po manželce majitele lokálu, až mu na pódium připutovala láhev whisky s porušeným uzávěrem. Jeho spoluhráč mu ji doslova utrhl od úst se slovy: „Nikdy nepij z otevřený whisky.“ „Nikdy mi nevyrážej láhev z ruky,“ odsekl nebohý Robert a zplna hrdla se napil. Další noc se už zmítal v křečích a horečkách...
KÁZAVÝ BLUES (SATANÁŠ SI POSKOČIL)
Preaching Blues / Up Jumped The Devil
Dneska ráno vstává za mě,
v ruce kufr, v hlavě střep,
těžkej krok a pustý rámě,
vede mě jak na pohřeb
smutný blues, blues po mý mámě
v srdci, který ztrácí tep.
(Zkoumám liják: Padej, splíne!
Satanáš si poskočil.)
Blues je nářek v divočině
vykřičenej ze všech sil,
když se modlíš, ať tě mine,
zaručeně trefí cíl.
Blues je všechno, co tě trápí,
blues je zima, led a mráz,
blues je nepopsanej papír,
blues je nečas, blues je čas,
ženský z něho stonaj, chlapi
zpíjej se z něj pod obraz.
Máš-li déčko, hoď ho psovi,
co se motá kolem vrat,
když tě ze dna nevyloví,
aspoň může zahnat hlad
smutný blues, blues po tátovi,
co je fuč - už napořád.
PEKELNEJ PES MÁ NA MĚ VZTEK
Hellhound On My Trail
Co když se na mě vážně řítí
nějaká děsně smutná věc?
Meteor, bílý krupobití
anebo modrej lijavec…
Za oknem zuří Štědrej večír,
za dveřma dejchá Boží hod
a já se tady svíjím v křeči
a ochutnávám vlastní pot.
Listí se třese, vítr sílí,
pekelnej pes má na mě vztek.
Prosím tě, holka, zůstaň chvíli,
na tuhle bouřku není lék.
JÁ A ĎÁBEL
Me And The Devil Blues
A když pak i na mý vrata
tiše zaklepal
obávanej Mr. Satan,
řek jsem: Pojďte dál!
Za to, že jsem bil svý děti,
až se třásla zem,
vzal mě s sebou do podsvětí
na pekelnej jam.
Moje holka s vážnou tváří
řekla: „Ty máš pech,
že se teďka musíš vařit
v cizejch plamenech!“
Pohřbila mě u dálnice
vedle mýho blues,
abysme si mohli stopnout
chrtí autobus.
BLUES NA ROZCESTÍ
Cross Road Blues
Na rozcestí v noci
vidím ňákej divnej stín…
Ďábel spravuje můj auťák
zkrvaveným nářadím!
Černý mraky plujou,
žádnej z nich mě nechce svézt,
když tu prskám jako upír
na kříž ze čtyř různejch cest.
Willie Brown si chrní,
jeho holka chrní s ním
a mý srdce látá ďábel
zkrvaveným nářadím.
Na rozcestí v noci,
východ, západ, sever, jih,
nikde žádná dobrá duše,
všude samej špatnej hřích…
MARNÁ LÁSKA
Love In Vain
Naposled jsem zavzdoroval…
Řekla: „Tím už musím jet!“
Je to těžký, najít slova,
když ti berou celej svět.
Moje zvlhlý zraky hrály
srdceryvnej melodram,
tlampač hlasem neurvalým
oznamoval, že jsem sám.
Za chvilku už z její tváře
zbylo jen pár světýlek;
jedno modrý - jak můj nářek,
druhý rudý - jak můj vztek.
OPILÝ SRDCE
Drunken Hearted Man
Srdíčko opilý
a na dušičce vřed,
ženský mě honily
už od předškolních let.
Tátu si odnes čert
a mámu povodeň,
oba je uvidím,
až přijde soudnej den.
Láska je proradná
a drzá pavěda,
z lásky se dotkneš dna
a zkazíš, co se dá.
Srdíčko opilý
tou spoustou lidskejch zrad,
zastav se na chvíli.
Anebo napořád.