Tato kniha nevznikla proto, aby konkurovala zažitým a hluboko zakořeněným představám většiny z nás o žánru, který se dost vágně nazývá SPIRITUÁL. Přál bych si ale, aby naše kusé znalosti zásadním způsobem doplnila a rozšířila. Hudební pole, na němž kdysi dávno dřeli afroameričtí otroci, zde v Čechách po řadu dekád kultivovali a udržovali v bezvadném stavu pečliví hospodáři ze skupiny Spirituál kvintet. Díky nim máme k tomuto stylu tak blízko jako málokterý národ střední Evropy. Textařům Kvintetu leccos závidím: ve svých nápaditých překladech a přebásněních si – při vší snaze o věrnost originálu – mohli hrát a vymýšlet, pustit poezii na špacír… A hlavně: mohli své české verze prošpikovat humorem. To moje práce byla mnohem osamělejší a méně veselá. Musel jsem se pokusit o střídmou vznešenost, jíž vynikají nejstarší zpěvníky průkopnického souboru Fisk Jubilee Singers. Bylo třeba zachytit tragický kontext, jenž měl v době vzniku prvních zápisů tajemných „sperichils“ na paměti každý příslušník afroamerického etnika. A konečně se z veršů nesměla vytratit ona přísná zbožnost, spolu s úzkým vztahem ke konkrétním pasážím ze Starého i Nového zákona, které tvoří nedílnou součást této publikace. Že se mi ne vždy podařilo udržet vážnou tvář, bude laskavému čtenáři patrné, jakmile se do knihy ponoří. Zejména v oddílech věnovaných prorokům (Mojžíš, Daniel, Jonáš, Ezechiel) se vtip a fantazie odmítaly držet zpátky. Rád bych, aby mé volné převody bezmála sto padesáti prapůvodních spirituálů posloužily i v případě, že byste je chtěli zpívat. O to přece jde – aby ty krásné melodie žily.

Původní čtyřdílný dramatický seriál napsal Michal Bystrov. Předlohou mu byla jeho kniha George Voskovec & John Werich: Americká cesta z roku 2024. V ní autor za pomoci badatele Filipa Šíra rekonstruuje pobyt českých komiků za oceánem mezi lety 1939 a 1945. Na základě obrovského množství unikátních dokumentů mapuje dobrodružnou plavbu zakladatelů Osvobozeného divadla z Evropy do  New Yorku a sleduje jejich americkou kariéru – od nelehkých počátků v krajanských komunitách přes divadlo v Clevelandu až po účinkování v Los Angeles, kde se V & W snažili prosadit ve zlaté éře Hollywoodu. V Kalifornii zaujali některé z největších osobností tehdejšího filmového průmyslu, včetně Orsona Wellese, jen aby se nakonec vrátili zpět na Manhattan a na Broadwayi si zahráli v Shakespearově Bouři. Hrají: Jiří Voskovec – Ondřej Brousek, Jan Werich – Michal Isteník, Jaroslav Ježek – Václav Neužil. Dále účinkují: Viktor Preiss, Marek Němec, Viktor Zavadil, Helena Dvořáková, Martina Hudečková, Jana Stryková, Eva Hacurová, Petr Lněnička, Jiří Vyorálek, Kryštof Bartoš, Petra Špalková. Režie: Petr Mančal. Dramaturgie: Klára Novotná. Hudba: Hanuš Axmann (a Jaroslav Ježek). Každý ze čtyř dílů je na webu ČRo doplněn rozhovorem, v němž Michal Bystrov a Filip Šír představují podrobný kontext dramatických epizod a také unikátní nahrávky Jiřího Voskovce a Jana Wericha natočené ve Spojených státech. Premiéru připravil Český rozhlas k stému výročí vzniku Osvobozeného divadla.

Nejsem první, komu se to stalo. Ztratil jsem desku a zase jsem ji našel. Mezi alby TAJNÝ ESO a MARI, ohraničujícími konec jedné životní etapy a začátek druhé, jsem měl rozpracovanou ještě jinou kolekci písní. Vznikly spontánně během let 2023 a 2024 a hned jsem také většinu z nich nahrál. Načež jsem je nechal v šuplíku, aniž jsem je někomu pustil. Neposlouchal jsem je ani já sám, prostě jsem šel dál. Bylo to takové splašené období – a nějak jsem nevěděl, co si o něm myslet. Teprve teď jsem tu hrst nahrávek svěřil do péče spolehlivého kamaráda, zvukaře Davida Titěry. Když mi je poslal zpátky technicky ošetřené, vyčištěné a zesílené, užasl jsem nad jejich střídmostí a soustředěnou energií. Věřím, že jsem tehdy napsal pár zajímavých textů a melodií, které mě vrátily k podstatě a připomněly mi, co vlastně od sebe i od muziky chci. Je úplně jedno, kolik lidí bude moje „ztracené album“ poslouchat. Jestli deset, sto, pět set nebo tisíc. Pro mě osobně je důležité, že se už dobré tři dekády fakt cítím být písničkářem. Neklidnou duší, co mluví za sebe, chlápkem s kytarou, harmonikou a blokem plným přeškrtaných veršů. P. S. K jedenácti autorským věcem jsem přidal pět zhudebněných básní. Tři z nich jsem natočil v tandemu s kytaristou Martinem Hrubým. Zvláště ta poslední – Zlý člověk – promlouvá k dnešku až tak, že mě mrazí.