Biografie – Michal Bystrov

Michal Bystrov se narodil 30. listopadu 1979 v Praze–Vršovicích. Novinář se zaměřením na hudební publicistiku, písničkář se zálibou v blues a folkrocku. Skládá, překládá, píše poezii. Inspiraci bere od lidí, kteří by se jinak potkali jen stěží: třeba od Jiřího Suchého a Boba Dylana. Jeho básničky by prý potřebovaly zhudebnit, písničky by se lépe četly jako básně. Z příběhů má nejraději Dona Quijota, z pití skotskou. Kdyby mohl cestovat časem, přenesl by se na Jubilejní výstavu. V jedenadvacátém století je omylem.

Michalův dědeček Nikolaj Bystrov, absolvent práv, novinář a překladatel, čs. občan ruského původu, pracoval před válkou na ministerstvu zahraničí. V květnu 1945 byl z Prahy odvlečen sovětskou tajnou policií a strávil deset let v sibiřském gulagu. Potomek britsko-německého rodu usazeného poč. 19. století v Rusku byl synem okružního soudce V. N. Bystrova, vnukem profesora Vojensko-lékařské akademie N. I. Bystrova a synovcem Nicholase Johnsona, tajemníka velkoknížete Michaila II. Alexandroviče. V červnu 1918, měsíc před carskou rodinou, byli velkokníže i jeho pobočník zavražděni bolševiky v Permi.

Syn Nikolaje Bystrova, Michalův otec Vladimír Bystrov (1935–2010) byl významným filmovým novinářem. Od roku 1972 nemohl svobodně publikovat a živil se jako tlumočník a překladatel. Po revoluci stál u vzniku Syndikátu novinářů ČR, časopisu Reflex a deníku Noviny. Později založil vydavatelství Bystrov & synové. Od roku 1993 vedl výbor Oni byli první, shromažďující svědectví o osudech lidí odvlečených po válce z ČSR do sovětských pracovních táborů. Stal se prvním držitelem Ceny Rudolfa Medka, v roce 2007 mu byl propůjčen Řád TGM.

Michalovou matkou je známá novinářka Marta Bystrovová (Švagrová), dlouholetá vedoucí kulturních rubrik Svobodného slova, Týdne a Lidových novin. Žurnalistice se věnoval i jeho starší bratr Vladimír, bývalý šéfredaktor časopisu Strategie, dnes partner mediální agentury Bison & Rose a vydavatel časopisu Marketing & Media.

Michal Bystrov studoval (marně, zato dvakrát!) bohemistiku na FF UK. Pod vedením učitele a muzikanta Jiřího Šlupky Svěráka absolvoval VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka (hudebně dramatický obor). S publicistikou začínal jako elév v Českém rozhlase. Mezi lety 1999 a 2013 psal o hudbě do Lidových novin.

Zároveň spisoval básně, skládal písně a překládal. Zabydlel se v překladech hudebních biografií: Tom Waits, Beatles, Pink Floyd, Bob Dylan, Paul Simon, Led Zeppelin, Freddie Mercury, Bruce Springsteen. Časopisecky publikoval překlady poezie Michaela Ondaatjeho, Richarda Brautigana, Charlese Bukowského a Kennetha Rexrotha.

Autorsky se prosadil knižní sérií Příběhy písní (Galén 2009–2015) o historii starých zlidovělých skladeb. S ní volně souvisí úspěšný projekt Wabi & Ďáblovo stádo, na jehož dramaturgii se podílel. V roce 2016 sestavil obsáhlou antologii Od samomluvy k chóru aneb Písniček se držte! s podtitulem Čtení o české lidové a zlidovělé písni. V roce 2017 se stal editorem knihy Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova. Roku 2019 přišel s knihou literárně historických bádání Příběhy spadlé pod stůl (a zametené pod koberec). V roce 2021 sebral své sloupky a úvahy do knížky Láska, mír a jiná klišé. Roku 2022 připravil k vydání výbor z kompletního díla J. S. Machara (Černovid).

Roku 2004 vznikly jeho variace na texty starých bluesmanů Blues na rozcestí. (V roce 2006 realizováno jako rozhlasové pásmo pod názvem Pekelnej pes.) Roku 2005 napsal básničky pro děti Kůň s modrýma očima. V roce 2014 vyšla v nakl. Meander rozšířená verze Nech ten mech s ilustracemi Petra Nikla. (Nejkrásnější česká kniha roku 2014 v kategorii Literatura pro děti a mládež.) Básnickou tvorbu z let 1995 až 2019 shrnul do výboru Všechna hvězdná znamení (2020).

V roce 2020 vydal knižní rozhovor se zpěvákem Michalem Prokopem (Michal Prokop – Ztráty a návraty) a se spoluautory Martou Bystrovovou a Zdeňkem Hazdrou publikoval knihu Dvanáct strun Karla Zicha. K ní patří stejnojmenné CD s bezmála dvacítkou raritních nahrávek, které vybral a sestavil. Roku 2022 napsal biografii Waldemara Matušky Snům ostruhy dát a knihu Od Armstronga k Bécaudovi – Legendy světové hudby v Československu (Jak nás změnily a my změnili je). Za druhou z těchto publikací získal v červnu 2023 Cenu Miroslava Ivanova v kategorii Ostatní literatura faktu.

Už od puberty Michal Bystrov muzicíruje, sám i s bandou jemu podobných. První kapelou, do které v roce 1998 zaplul, byla Dobrovolná revue, jejíž repertoár se po dvaceti letech dočkal resuscitace na dvojalbu Kluci, poslední písničku. Posléze si zvykl na hraní v elektroakustickém triu a později kvartetu Strašidelná loď (s Vojtěchem Kouřímským, Tamarou Nathovou a Viktorem Baloghem). Postupně přidával i sólové koncerty, jen s kytarou a foukací harmonikou. V roce 2007 stál s Janem Řepkou u zrodu akce Karlínský Open Mic (později Vinohradský Open Mic a Open Mic Potrvá). Od roku 2010 koncertuje se sdružením Osamělých písničkářů. Kromě vlastní tvorby a zhudebňování českých básníků píše i texty pro jiné interprety (Vlaďka Bauerová, Thea & Coming Out, Pepa Streichl, Jiří Šlupka Svěrák).

Z druhé strany, tedy z pozice hudebního publicisty, se muzikou zaobíral jak v mnoha periodikách, tak v roli průvodce rozhlasovými pořady a poslechovými večery. Fungoval i jako domácí zpravodaj a zahraničář, psal o historii. Velkou část článků uveřejnil v Lidových novinách, Deníku, Reflexu a UNI. K okruhu autorů časopisu UNI patří od roku 2007, autorem Reflexu je od roku 2015. Další spolupráce: Xantypa (2002), Respekt (2004–2006), Rádio Česko (2011), Crossroads (2011–2012), Aktuálně (2014), Rock & Pop (2013–2015), Rock & All (2015–2017), Reportér (2015–2017), Tři veteráni (2017), Dotyk (2017-2019).

Zaměstnání: redaktor domácího zpravodajství Hospodářských novin (2007), redaktor kulturní rubriky centrální redakce Deníku (2008–2009), redaktor ČRo 7 (2011), redaktor kulturní rubriky Lidových novin (2013), redaktor zahraničního zpravodajství centrální redakce Deníku (2017-2018), vedoucí kulturní rubriky centrální redakce Deníku (2018-2020), redaktor magazínu Víkend Deníku (od roku 2020).

Od roku 2020 je členem Českého PEN klubu.

V současnosti publikuje v těchto médiích:
Deník, Reflex, UNI.

Média

Český rozhlas (1998–1999, 2011, 2022–2023)
Lidové noviny (1999–2007, 2010–2014)
Hospodářské noviny (2007, 2014–2016)
Deník (2008–2009, 2017-2023)
Víkend Deníku (2020–2023)
Respekt (2004–2006)
Reflex (2002, 2010, 2015–2023)
Aktuálně (2014–2015)
Reportér (2015–2017)
UNI (2007–2023)
Crossroads (2011–2012)
Rock & Pop (2013–2015)
Rock & All (2015–2017)
Tři veteráni (2017)

Poezie

2013 | Blues na rozcestí
2014 | Nech ten mech
2020 | Všechna hvězdná znamení

Literatura faktu

2009 | Příběhy písní
2011 | Příběhy písní (díl druhý)
2015 | Příběhy písní (díl třetí)
2019 | Příběhy spadlé pod stůl (a zametené pod koberec)
2020 | Michal Prokop / Ztráty a návraty
2020 | Dvanáct strun Karla Zicha (s Martou Bystrovovou a Zdeňkem Hazdrou)
2021 | Láska, mír a jiná klišé / Sloupky a úvahy z let 2011-2021
2022 | Waldemar Matuška / Snům ostruhy dát
2022 | Od Armstronga k Bécaudovi / Legendy světové hudby v Československu (Jak nás změnily a my změnili je)

Editor

2016 | Od samomluvy k chóru aneb Písniček se držte! / Čtení o české lidové a zlidovělé písni
2017 | Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova
2022 | J. S. Machar: Černovid

Překlady

2004 | Jay S. Jacobs: Tom Waits / Divoká léta (s Tamarou Nathovou)
2004 | Bob Dylan: Texty 1962–2001 (prvních sedm alb)
2006 | Bill Harry: Encyklopedie Beatles
2007 | Barry Miles: Pink Floyd 1964–1974
2010 | Howard Sounes: Down The Highway / Život Boba Dylana
2011 | Mick Wall: Příběh Led Zeppelin / Když po Zemi kráčeli obři
2012 | Marc Eliot: Paul Simon
2013 | Laura Jacksonová: Freddie Mercury / The King Of Queen
2015 | Marc Dolan: Bruce Springsteen / Není to jen rock’n’roll

Zastoupen ve sbornících a antologiích

Nahrávky

Spolupráce na CD a DVD

2003 | Tamara Nathová: Bejt svým pánem (spoluhráč)
2005 | Tamara Nathová: Kocour (spoluhráč)
2006 | Tamara Nathová: Tahle doba (text písně)
2006 | Vlaďka Bauerová: Jak chutná láska (text písně)
2007 | 50 miniatur (píseň)
2008 | Vlaďka Bauerová: Tak to bylo (text písně)
2009 | Tajné slunce: Ty nepoletíš! (host)
2010 | České populární hity 1961–1989 (supervize, sleevenote)
2012 | Jiří Šlupka Svěrák: DVD Salmovská (sleevenote, text písně)
2012 | Wabi & Ďáblovo stádo (sleevenote)
2014 | Wabi & Ďáblovo stádo: Příběhy písní (supervize, sleevenote)
2014 | Tucet písní z Časování (píseň)
2016 | Dobrovolná revue: Kluci, poslední písničku (člen kapely)
2016 | Vojtěch Kouřímský: Kolečkář aneb Bez tabáku mívám divný sny (spoluhráč)
2017 | Vojtěch Kouřímský: Bez bačkor a bez ponožek (spoluhráč)
2017 | Řekni, kde ty kytky jsou / Písně s texty Jiřiny Fikejzové (sleevenote)
2017 | Jan Werich o satiře / Rozhovor s Vladimírem Bystrovem (supervize)
2019 | Josef Streichl: Streichl (text písně)
2020 | Dvanáct strun Karla Zicha / Sám se svou kytarou (supervize, sleevenote)
2020 | Osamělí písničkáři: Šťastné a osamělé (píseň)

Rozhlas

1998 | Jak předběhnout Vltavu (scénář)
1998 | Písničky staré, staré… (moderace, scénář)
1999 | Bral bohatejm, koneckonců chudej nic nemá (moderace, scénář)
2006 | Zelené peří (básnický portrét)
2007 | Zvukový almanach Zeleného peří (básnický portrét)
2007 | Pekelnej pes (scénář)
2011 | Hudební neděle s Radiem Praha (moderace, scénář)
2011 | Music Bar (moderace, scénář)
2011 | Tam za mořem piva aneb Jak se mají páni Amerikáni (moderace, scénář)
2011 | Po stopách chlebové sošky Václava Babinského (moderace, scénář)
2012 | Pandora ve Fra (čtení poezie)
2013 | Noční proud (rozhovor)
2013 | Holmesovo podruhé (scénář)
2016 | Na svobodu s výučním listem (rozhovor)
2017 | Jiřina Fikejzová ve Viole (rozhovor)
2021 | Akcent: Písničkáři (rozhovor)
2021 | Akcent: Bob Dylan 80 (rozhovor)
2022 | J. S. Machar: Černovid (komentář, scénář)
2023 | Básně z londýnského metra (překlad, komentář, scénář)
2021 | Interview na Světě knihy (rozhovor)
2021 | Vizitka (rozhovor)

Televize, film