Kolekce téměř dvou desítek archivních nahrávek z období mezi lety 2004 a 2020 je zajímavá tím, že jde o trochu jiné verze písniček, které autor zařadil na předchozí komplety. Ty věci se liší svým aranžmá, leč místy i textově. (Kupříkladu záměna kocoura za papoucha v Písni vězně: holt než došlo k další verzi, papouch francouzským oknem uletěl, to se stává, no.) Sedm kousků je tu zveřejněno vůbec poprvé. Zbytek znají Michalovi přátelé z odlišného provedení. To, co jindy hrával na šestistrunku, je tady s dvanáctkou a naopak. Písně Vítězslav píše, Jidáš blues, Krajinář a Až ztratím naději jsou zde na rozdíl od zažitého kapelového provedení ukázány v původní, čistě akustické podobě. Taktéž trvalka S. C. Fostera Zlý časy (už se nevrátí), kterou Michal před pár lety natočil s kamarády Markem Dusilem a Janem Řepkou. Někdy není špatné projít si tu cestu zpátky až k prvotnímu demosnímku. Mimochodem, Honza Řepka: na dně šuplíku ležel dlouhých šestnáct let příjemný duet, jímž tato kolekce končí. Ber to, Honzo, jako malý pozdrav z minula! Ještě starší reminiscencí je „spoken word“ Tamary Nathové, naroubované na instrumentálku s názvem Sára. Variantu s Tamařinou deklamací (Přijata nová zpráva) dosud nikdo neslyšel, ale měl by. Je to krásná ukázka spontánní tvorby; tak, jak to členové neukázněné skupiny Strašidelná loď měli vždycky rádi. Zhudebněná báseň Jevgenije Jevtušenka Zaklinadlo budiž milou vzpomínkou na Vladimíra Bystrova, jenž před mnoha roky v Praze básníkovi tlumočil. Nahrávka zazněla v roce 2010 při smutečním obřadu, pak už nikdy. Vy ji uslyšíte poprvé.
