Udělala jsem si seznam věcí,
které si musím pamatovat, a seznam
věcí, které chci zapomenout,
ale zjišťuji, že ty seznamy jsou stejné.
(Linda Pastanová)
Kodaňská
tři vrabci a dva kluci
hrajou si v dešti s míčem
dáma jde od holiče
s trvalou pod kapucí
sice jsem odtud, sice
mám od ulice klíče
nejsem tu ale v ničem
déšť smyl mý Vršovice
Orionka
je mi tak deset, jdu si ze školy
hlavinku vzhůru jako vzorný vojín
vtom zakopnu o nohy mrtvoly
před zraky poldy, který nad ní stojí
zvednu se, vidím: černý igelit
a zpod něj čouhají dvě staré boty
nechápu, nechci vědět – musím jít
dvacet let ve mně
zraje tenhle motiv
Ruská 68
ve Vršovicích jsem měl oblíbenej park
kde běhal vzteklej pes
a parta, před kterou můj kámoš
cikán zdrhnul na břízu
dořvával se poldů
a esenbáci přišli
rozhrnuli křoví
a hned jsme pochopili
proč všem škodovkám v Tolstýho ulici
chyběj levý zrcátka
kámoše fotr
poslal klečet na hrách
a já
když tak koukám
z francouzskýho okna
do dvora
a voní noc
sním o andělským zvonění
to dole někdo chodí
od auta k autu
a zkouší kliky
Dobrá trafika
líbání po ránu
dívenka s chutí medu
sám s knížkou v podvečer
a předpůlnoční panák
narozeninový
večírek zvadlých lásek
gumoví medvídci
na špejlích místo kytky
déšť v rytmu jazzu, strop
co v dešti synkopuje
pár zmoklých prken, mlha
z keramických dýmek
zamlklí šachisté
(co zbylo z exmilenců…)
stařenka s lahváčem
a kafe Guatemala
opojen servírkou
když nese se, je snová
nelze si objednat
a nebýt zamilován
Vinohradský pivovar
nad vinohradem
hoří pivovar
ze šesti různých stran
založený požár
přede mnou chlápek
mobil u ucha
vole, to musíš vidět
přijeď
nad vinohradem
hoří pivovar
plameny jak v té písni
mají žár a spár
za zády noc
už cítím její dech
žhavý dech léta
na Vinohradech
Olšanské hřbitovy
před mým popelem
za mým popelem
nikdo nesmí stát
nebo nebudu spát
Flora
v půl třetí v noci
parta feťáků
rozloží na peroně
svoje nádobíčko
a vsedě začne
čichat toluen
v měsíčním světle
vypadaj jak vědmy
z tajnýho místa
delfský věštírny
do mlhy vykřikujou
krátký proroctví
DŮVĚŘUJTE
DŘEVĚNÝM HRADBÁM
PŘEKROČÍŠ-LI ŘEKU HALYS
ZNIČÍŠ VELKOU ŘÍŠI
snažím se luštit
vrostlej do svý dámy
ty jejich hlavolamy
tramvaj nejede
má vdaná holka
musí na nádraží
v duchu ho do ní
ještě pořád vrážím
líbám ji s nepřítomným
pohledem
úplně stejným
jakej maj ty vědmy
a pak jdu domů
větru napospas
mine pár hodin
rozední se
setmí
překročit řeku
Halys neodváží
se od tý chvíle
ani jeden z nás
Parukářka
co ještě napsat
o Paruce?
měl jsem tu holku
dvě
tři
tucet
na střeše hajzlů hrál náš band
proto ten levnej
sentiment
když tady venčím dceru
syna
pro jejich dobro zapomínám
kdy poprvé
kdy naposledy
alternativní budoucnost
jak useknutá ruka svědí
Paruka? Křížek!
bunkr
most
škola a hřbitov
celej život
muzika
sex
a pivo
pivo!
Židovské pece
nechtěl jsem být u posledních věcí
člověka
tak se toulám po Židovských pecích
smrt mě neleká
jenom se mi příčí čekat
k smrti unaven
až si přijde pro toho
kdo vyhlížel ji celý
den
Spořilovská křižovatka
hvězdy jako kulky ve zdi
zatmění měsíce
opičí milování
vystřízlivění z opice
nikdy jsem nepochopil
tvůj vzorec chování
opilí lidoopi
u dvouproudovky na stráni
člověk by rád byl správnej
správně by člověk měl bejt rád
že ho stará láska
jednou větou neodmávne
smířit se s tím, co je
to hlavně
a proti gustu žádnej dišputát
Nuselské schody
vodopád na Nuselských schodech
nádherná noční kaskáda
havárka?
poezie!
jestlipak ji vidí
ten, co tu nabodává na plot
mladou paní?
na chvíli přeruší
pohyby vlhkou dlaní
kamarád taky rád
přátelství je klec
a řeka valí se
a nepřestává téct
Trojúhelník Zvonařka
trochu zvrhlý
čekat na Aničku
v hospodě za zrušenou kolejí
jenomže zase
nemaj dávat pípu
tak blízko ke škole
to oni jsou tím vinni
dokonce
zanáším se myšlenkou
že bych jí příště
namaloval plánek
prosím vás
řízněte mi kozla plzní
přece mě tady
může vyzvednout
Riegrovy sady
ať je ti sebehůř
vyhlídka v Riegrových sadech
vyčistí ti hlavu
do které ti nasrali
zašlá zeleň plechu střech
připomíná opály
je vždycky nepříjemné
chlastat sám
jdi si, kam chceš
jen nechoď do nikam
a když se ztratíš
hledej vyhlídku
takovou, kterou nezná
žádný z těch dobytků
Vítkovská trať
poličky poschodí
a příborníky lidí
sem tam na nože
sem tam lžíce soli
babička u okna
vítá své holoubky
posílá po nich psaní
neb je staromódní
těm šťastným dopis došel
většinou se však ztratí
i s ptačím listonošem
Seifertova
nahoru dolů
po Seifertce
jezdí tramvaj plná houmlesů
nemám k nim daleko
fousy už mi zrajou
poznávám dobře
jejich sladkej zápach
a s nima pasák
rád bych mu ji natáh
na povel celá četa vystoupí
nechápu
proč někdo pase bezdomovce
no ale jdou
jak podnapilý ovce
na stavbu těžko
šlapat chodník?
celý to je dost divnej podnik
U města Hamburku
za chvíli odpluju ti
do města Hamburku
kdo za mě zaplatí
ten salám s cibulí?
v přístavu vzdáleném
pak začnu od nuly
v zchátralém strip-baru
kde hrají Silver Beatles
blues
neon zhasíná
však jiný v dálce svitl
hello, Queen Mary
s vůní cizích vod
Southampton
New York
život bez jistot
Štvanice
Buffalo Bill
tu nebyl
to jen my brodíme se
řekou kamení
já v čínských teniskách
ty v lodičkách
jsme směšní
den D
den dnešní
večer odjedeš
do svého města
dřív než
ještě než
Letná
indián s pery
faleš zašlých tónů
lanovka rozvrzaná
trosky dějin v trávě
jde malý Werich
ze základky domů
poslední parník Lanna
krouží po Vltavě
Růžová zahrada (Stromovka)
nebe jako kost
co divoch ohlodal
a provlík nosem
v půlkruhu z růží
důlek na kuličky
milenci z kamene
dělaj to vestoje
pod živou klenbou
katedrálních vrb
na cestě bez laviček
opírám se o obtisky
bílejch pruhů
natáhnu ruku
s nadrobenou houskou
ztracenej na dně
zmizelýho rybníka
znáte to
NIC
co se vás DOTÝKÁ
sýkorka přiletí
prsty se zavřou v pěst
jen na vteřinu
aby měla strach
i já byl
Bradburyho malej vrah
Stará řeka (Stromovka)
do kroužku vody
spadla vážka
pod tíhou paprsku
byla to nadzvuková srážka
připluly kurvy vodoměrky
vzaly jí z křídel všechny šperky
a kolem klidně šli dva z lidí
co nikdy neví
neuvidí
babička s klukem
se svým vnukem
šli k bráně na zmrzku
Císařský mlýn
z Císařskýho mlejna
viděl jsem vždycky jen pár centimetrů
s babičkou došli jsme až k Starý řece
slepýmu rameni
tak tak pro Božkův parník
minuli divnou ubytovnu
kde jednou jeden druhýho prej zabil
směr ZOO
Marold
planetárium
vlnitá šedomodrá ohrada
jak už to bejvá
dole nedolejhá
a touhle škvírou protáh se můj zrak
Císařskej mlejn
už není
svět se mění
trať zarostlá
a nikde žádnej vlak
Podbaba
v zahrádce starý putyky
sedadla z vyřazenejch autobusů
opodál potok
kam chodíme močit
smráká se
utopenci
hermelín
dívám se za řeku
tam ke katovně
a vidím žirafy a antilopy
paráda
převozník má stejně dobrej džob
může si jezdit
z Prahy do Afriky
proč ta zvěř nepřeplave
proč?
Troja
vítězství nad Turky
nepovšimnuté
magie zahrady
příliš složitá
za plotem utrum
s tygřím životem
zasklený řev
pouta ta i ta
veliká voda
tady všude byla
Císařský mlýn
ach, tady všude byl
usíná řeka shnilá
v stínu vybydlených vil
Vltavská
leccos už pamatuju
neříkej mi mladej
v hospodě U Divadla
Topol
metr piv
v jináči s jiným byla
není
jasně, cokoliv
v půlnoci zkárovanej
chci bejt s někým sám
s měsícem na fontáně
pálí mě oči, dlaně
když v parku venčím vztek
jak ohnivýho psa
Štefánikův (dříve Švermův) most
kam se poděl Šverma?
kde je jeho most?
nechcete mý sperma?
mám ho ještě dost
FF UK
potkáte-li na záchodě
svého profesora
můžete ho pozdravit
jen pokud právě přišel
jestli už přistoupil
k mušli a močí
zásadně nezdravte
zavřete oči
nechte si index
podepsat jinde
Řetězová
v hospůdce v Řetězové
na věšáku
visí klobouk
pod ním prázdný stůl
dva kroužky
jeden po pivu
a druhý vykroužený
prstem z pivní pěny
někdo tu seděl
ještě před chvílí
ještě je do té židle
obtištěný
a nikdo neví
že by zaplatil
jít za ním?
kam?
a bůh ví
kdo to byl
Karlův most
na nohou muzejní návleky
abych snad nepošlapal dějiny
tisíce nezdařených sebevražd
když hodím drobek rackovi
a on ho chytí
Jiráskův most
za jezem ještě voda bouří
na pravý břeh se vrací klid
kdo včera oka nezamhouřil
už ví, že předvčerejší křivdy
lze možná spláchnout
ne však smýt
něco se nedá odpustit
alespoň dokud paměť slouží
(a některá ta špína nikdy)
Náplavka
labutě na náplavce
připomínají dravce
pro blbej kousek těsta
vražděj, tak rychle pláchni!
na kolemjdoucí kachny
dělaj oplzlý gesta
labutě na náplavce
pobřežní houmlesové
hleďme, jak si to plove
velebně jako koráb
s odérem od Diora
vstříc svojí denní dávce
kam jen ta řeka spěje?
tam někam za peřeje
kde nebe splývá s vodou
a náskok nad přírodou
zmenšujou protiproudy
tady už zvěř jen loudí
Rašínovo nábřeží
u snědeného krámu
v háji bohyně Morany
za výlohou papírnictví
červené a modré čtvrtky
Velký pátek
Bílá sobota
dal jsem si jedno
U Žaludu na Zderaze
na Staronovém Městě
v Praprapraze
a připadám si jako Dobrovský
putuju po Břežské skále
k Jiráskově soše
která tu samozřejmě ještě nestojí
v krčmě pijí pocestní
s podivnými nástroji
když padne tma
začínají hrát
Děvín
a proti němu Vyšehrad
posedlý časem
který není můj
zvedám máz piva
ze dvorku čpí hnůj
Vyšehrad
obkročmo na mně sedí
tak ještě naposledy
před zraky kolemjdoucích
snažím se vzpomenout si
na ten den před večerem
chlapeček s tvrdým pérem
panička po dítěti
taky tak trapně je ti?
anebo nevzpomínáš?
máš pravdu
všechno vymaž
Sacré Coeur
zahrada Sacré Coeur
jen to vyslovte
trochu to poválejte
po jazyku
místo jak stvořené
pro rej trpaslíků
nebo let balonem
jednu cigaretu
pro stavbu minaretu
záhada Sacré Coeur
zahrada nad městem
vzdor okolnímu světu
Letohrádek Kinských
tolik zrcadel
dejte je pryč
jinak se zblázním z vlastní tváře
byl jste s tím
pane
u doktora?
prosím vás
doktor
leda doktor Faust!
tolik zrcadel
nač tolik zrcadel
viděl jsem vytržené stránky snáře
válku a druhou
válku
holocaust
ničil jsem idoly
a stavěl chrámy
po náletu proplétal se sutinami
a hledal pohyb
v ztuhlých obličejích
prosím vás
umírejte pomaleji
jinak se zblázním
tolik zrcadel
tváří v tvář smrti
zlu
a beznaději
Bílá Hora
jsem správce domu
svažuju se níž
až ke strahovskejm hradbám
libo-li
pivečko z klášterního pivovaru
po Pohořelci
táhnou černou káru
dva funebráci
nad petřínskej sad
mraky se vrací
začlo přeprchat
jsem správce domu
svěřuju vám klíč
od Bílý hory
jdu se trochu cournout
s tím zahradníkem z Řep
ke Zlatý lodi
mezitím tady
smažte modrou báň
namočte štětce
do špinavejch kaluží
a změňte půldne
na měděnou šeď
kdo mi co dluží
ať to doplatí
andělskej kámen
jen se nadechnout
vrátím se pozdě
pozdě na všechno