Sto portrétů kultovních osobností americké a britské písničkářské scény. Sto inspirativních hudebníků, kteří vzešli z prostředí a atmosféry šedesátých let 20. století, přesto však zůstali ve stínu svých slavnějších kolegů: Boba Dylana, Leonarda Cohena, Donovana, Neila Younga, Joni Mitchellové… Dosaďte si do té zlaté desítky či dvacítky, koho chcete. HVĚZDY V POLOSTÍNU v knize hudebního publicisty Michala Bystrova září tiše, ale vytrvale. Šťastnější z nich přestály různé „ups and downs“ – včetně promarněných let, kdy jim kariéru překazila špatná rozhodnutí, změny trendů, závislost na alkoholu a drogách nebo jen obyčejná nepřízeň osudu. Někdo jiný zatím obsadil jejich místo na výsluní. Spoustě skvělých muzikantů zabránila v rozletu psychická porucha či předčasná smrt. Tim Buckley, Paul Clayton, Jim Croce, Karen Daltonová, Nick Drake, Richard Fariña, Jackson C. Frank, Tim Hardin, Harry Chapin, Peter La Farge, Phil Ochs… Ten seznam je až moc dlouhý. A někteří umělci ukázali showbyznysu záda: Fred Neil studoval chování delfínů, Anne Briggsová prodávala na trhu, Eric Von Schmidt ilustroval knížky, Ian Tyson choval koně, David Bromberg se stal vyhlášeným houslařem… O to zajímavější je sledovat pozdní comeback těch, kteří se vrátit chtěli – a také mohli. Kniha HVĚZDY V POLOSTÍNU vás provede jejich životy a tvorbou. Poslouchejte jednotlivé nahrávky, čtěte texty. Hledejte stará elpíčka, prohlížejte fotky. Sledujte klipy a koncertní záznamy, jsou-li jaké. Nechte se tím nezměrným množstvím talentů převálcovat, zaplavit, uhranout a svést.

Michal Bystrov se muzikou ve spojení s poezií a historií zabývá dlouhodobě. Svým variacím na texty starých afroamerických bluesmanů dal podobu netradiční básnické sbírky, ve které se volně inspiroval stylem i obsahem více než tří set legendárních nahrávek. Verše plné humoru, tmy a rozpustilé hudebnosti ho oklikou dovedly k samé podstatě těch dávných příběhů. Tím, že se držel vlastní poetiky, přiblížil se duchu předválečného blues víc, než kdyby se pokoušel o věrnou kopii. Mnoho let po vydání kultovních publikací Lubomíra Dorůžky a Josefa Škvoreckého, na které tato knížka navazuje, tak v českém jazyce znovu ožívá svět půlnočních křižovatek, zaříkávačů, kouzelných váčků, prvních gramofonů, posledních vlaků, opuštěných nádraží, nevěrných milých, čmeláčků, květinek, šoférů, žokejů a dostihových koní, velkých černých hadů, falešných hráčů, vězeňských farem, elektrických křesel, pašované whisky, povodní, vánic a jiných nadělení. Soudný den za dveřmi: blázni se radují, hříšníci kážou a satanáš si poskočil. „Blues je všechno, co tě trápí, blues je zima, led a mráz. Blues je nepopsanej papír, blues je nečas, blues je čas.“

Michal Bystrov v podcastu na téma blues, který uvádí písničkář Jan Burian v rámci cyklu Burianovo zavěšený kafe.

Po dlouhé době zase nějaká psaná poezie. Pětatřicet básní z let 2020 až 2022. Zachycení složitého období, které ústí v nový příběh. A v začátek další sbírky, snad… To ale ještě potrvá.

Podstatu tiše doutnajícího alba TAJNÝ ESO tvoří vzácné muzikantské souznění s mým kamarádem a někdejším spolužákem MARTINEM HRUBÝM, lídrem skupiny BŮHVÍ. Je to naše první společná věc po dvou dekádách. Spustili jsme a znělo to tak přirozeně, jako bychom zase byli v hospodě u Ježkárny nebo v parku na Dobešce a navzájem si přehrávali svoje první songy. Martinova kytara září v sedmi písních. V dalších dvou skladbách se vrátil na místo činu spolupachatel mého minulého projektu MAREK DUSIL. A kousek za Londýnem rozpálila své psychedelicko-bluesové klávesy skvělá LUCIE REJCHRTOVÁ (ex-Stan The Man, Instant Flight, The Crazy World of Arthur Brown). Sérii shledání po… uf, ani se mi to nechce počítat… završuje písničkářka MARTINA TRCHOVÁ a její sametový vokál. Dvacet let vyhrožuju, že až budu mít vhodnou písničku, střihneme si ji. Teď ta chvíle přišla. A je to jízda, přátelé!

Tahle cena je dost velká, aby vystačila pro tři lidi. Za její milé spoludržitele považuju Lubomíra Houdka z Galénu, který proměnil bláznivý sen ve skutečnost, a grafičku Magdalenu Lindaurovou, která z mého textu udělala krásnou knihu, hodnou ocenění. Knížku jsem věnoval své mámě a svým dětem. Lejstro jsem převzal v Knihovně Václava Havla 1. 6. 2023, přesně třináct let poté, co umřel náš táta, který mě a bráchu přivedl ke knížkám svého přítele Miroslava Ivanova, už když jsme byli kluci. Tam někde to začalo. Všechno je tedy, jak má být, a jede se dál. Díky.

Kolekce téměř dvou desítek archivních nahrávek z období mezi lety 2004 a 2020 je zajímavá tím, že jde o trochu jiné verze písniček, které autor zařadil na předchozí komplety. Ty věci se liší svým aranžmá, leč místy i textově. Sedm kousků je tu zveřejněno vůbec poprvé. Zbytek znají Michalovi přátelé z odlišného provedení. To, co jindy hrával na šestistrunku, je tady s dvanáctkou a naopak. Písně Vítězslav píše, Jidáš blues, Krajinář a Až ztratím naději jsou zde na rozdíl od zažitého kapelového provedení ukázány v původní, čistě akustické podobě. Někdy není špatné projít si tu cestu zpátky až k prvotnímu demosnímku. Zhudebněná báseň Jevgenije Jevtušenka Zaklinadlo budiž milou vzpomínkou na Vladimíra Bystrova, jenž před mnoha roky v Praze básníkovi tlumočil.

Považuje se za neklidného člověka, v práci s archivy je ale důsledný. Pod vlivem folku a bluesrocku píše autorské skladby, dlouhodobě se věnuje kořenům písňového žánru a stará se o památku svého otce Vladimíra. O tom i o mnohém jiném si Michal Bystrov povídal s Markétou Kaňkovou v pořadu Vizitka na stanici ČRo Vltava.

Celý život jsem si přál prohodit pár slov s lídrem skupiny ZZ Top, která ve mně kdysi dávno zažehla lásku k říznému bluesrocku, okořeněnému jižanskou muzikou Tex-Mex. Ten večer jsem čekal všechno možné, ale že mi Billy Gibbons na otázku, jestli má pořád tu slavnou kytaru Gretsch Jupiter Thunderbird, co mu dal Bo Diddley, řekne: „Moment!“ A po malé pauze se vrátí s tím samým Gretschem v ruce, aby mi ho předvedl… Tak to by mě ani ve snu nenapadlo.