Nejvíc jsem se naučil od Leonarda Cohena – ne písničkáře, nýbrž básníka. Z jeho psané poezie jsem pochopil, že můžu dát vedle sebe slova jako „God“ a „piss“. A pokud své sdělení vyfutruju smyslem, nic se mi nemůže stát. To byl asi největší objev, který jsem v literatuře učinil.

Stále platí, že český písňový text nesnese takovou porci banalit jako ten anglický? Jak píše oblíbená mladá generace českých písničkářů a jsou nadále zhudebňováni klasici jako Reynek, Skácel, Hrabě či Kainar? Ptá se ve dvoudílném pořadu Akcent Olga Stehlíková básníka, písničkáře, novináře i „hudebního historika“ Michala Bystrova a také hudebního publicisty a spisovatele Pavla Klusáka.

Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros Media vydal v lednu 2021 knihu autorů Josefa Vlčka a Jaromíra Havlíka, inzerovanou jako Příběhy písní. Stalo se tak poté, co spisovatel a hudební publicista Michal Bystrov publikoval po více než 12 let stejnojmennou sérii příběhů o historii a vzniku starých zlidovělých skladeb v různých médiích, počínaje několikaletým seriálem v UNI a velkými materiály v Lidových novinách, Reflexu a Deníku konče. Výsledkem byly tři úspěšné knihy Michala Bystrova Příběhy písní (díl I-III), vydané mezi lety 2009 a 2015 u nakladatelství Galén. Jednotlivé díly zaštítili úvodním slovem Josef Škvorecký, Jiří Černý a Jiří Suchý. Na projektu se podílela řada dalších osobností, například Jiřina Fikejzová, Eduard Krečmar, Miloň Čepelka, Jiří Tichota a další. Knihy se dočkaly desítek kladných recenzí a vedly ke vzniku koncepce alba Wabi & Ďáblovo stádo: Příběhy písní (Supraphon / Tranzistor 2014), na němž účinkují Wabi Daněk, Radůza či Jaromír Nohavica. U tohoto mediálně sledovaného projektu měl Michal Bystrov roli supervizora. Publicista Josef Vlček Michala Bystrova i jeho knihy zná – mimo jiné s ním několik let spolupracoval v redakčním kruhu časopisů Rock & Pop a Rock & All pod vedením Vojtěcha Lindaura (nemluvě o tom, že v nakl. Galén vyšel knižní rozhovor s jeho osobou – Zub času, 2012). Přesto neváhal použít zavedený název. Lze namítnout, že je to název příliš vágní. Ano – jako Babička Boženy Němcové. V jednoduchosti je síla. Nakladatelství Galén včas varovalo vydavatele, že hodlá použít titul někoho jiného, navíc knihy, která se stále prodává. Nelze si tedy myslet, že jde o omyl. V případě, jako je tento, kdy řadu let běžel úspěšný projekt, o němž se ve světě české hudební publicistiky, ale i mezi muzikanty ví a který se dočkal tolika ohlasů, jde přinejmenším o faux pas. A je ironií, že se ho dopustil zrovna Ochranný svaz autorský.

Šedesát let po smrti Vladivoje Tomka, posledního politického vězně popraveného v komunistickém Československu, vznikly péčí historika Petra Blažka webové stránky věnované jeho osobě. Vladivoj Tomek byl bratrancem Vladimíra Bystrova, a jeho osud je tudíž pevně spjat s osudy Bystrovovy rodiny.

Na začátku byla stará, oprýskaná kytara. A dva kamarádi, kteří si vysnili knížku o životě slavného strýce jednoho z nich. Navazovali pomyslné struny, pokusili se ten ztichlý nástroj rozehrát. Kniha Dvanáct strun Karla Zicha z pera Michala Bystrova, Marty Bystrovové a Zdeňka Hazdry by nevznikla, nebýt úzké součinnosti všech žijících členů Zichovy rodiny. Jim patří velký dík a bez nich by nespatřilo světlo světa ani CD plné zvukových pokladů ze zpěvákovy pozůstalosti. Karel Zich na stránkách této knížky ožívá v cenných a jedinečných vyprávěních obou jeho žen, Nataši a Jany Zichové, dětí Adély a Karla i švagrové Dagmar a synovce Otakara. Historii rodu Zichů osvětluje Karlova sestra Marie Bořek-Dohalská. O Karlově profesním životě hovoří kritik Jiří Černý, někdejší šéf kapely Flop Michal Pavlík, zpěvačka Lenka Filipová, hudebník a pedagog Jiří Hlaváč a textař František Novotný. Zichovým začátkům ve skupině Spirituál kvintet i jeho návratu k témuž souboru po sametové revoluci jsou věnovány obsáhlé rozhovory s Jiřím Tichotou a Dušanem Vančurou. Třešinkou na dortu je více než dvacítka kratších vzpomínek Karlových přátel a souputníků včetně Jiřího Bělohlávka, Jiřího Pavlici, Petra Jandy, Marty Kubišové, Michala Prokopa či Zuzany Michnové.

Už už se zdálo, že snad tyhle songy nikdy nikdo nevyhrabe z prachu. Když tu se konečně díky péči věrného kamaráda, zvukaře Davida Titěry, podařilo remasterovat, rekonstruovat a zachránit téměř dvacítku našich kapelových nahrávek z let 2000 až 2007. Tehdy nám, kteří jsme je pořizovali, bylo dvacet (a něco). Se mi zdá, že jsme od té doby trochu vyměkli… Proměnlivou bandu přátel, se kterou jsem občas vystupoval, jsme dost dlouho nazývali Kostra nostra. Na elektrickou kytaru hráli střídavě Viktor Švagr a Vojta Kouřímský. Perkuse obstarávala Tamara Nathová, která do kapely přivedla i basáka Adama Stivína. Za pianem seděl Ota Zich. Později se naše sestava zúžila na Vojtu a Tamaru, stali jsme se písničkářským triem a pod vlivem jedné pohádky Wilhelma Hauffa jsme si začali říkat Strašidelná loď.

Název vzpomínek rockového zpěváka Michala Prokopa Ztráty a návraty přesně vystihuje jeho více než padesátiletou kariéru. Publicista Michal Bystrov se s ním setkával téměř dva roky. Vznikla tak kniha, která podrobně mapuje hudebníkův osobní i umělecký život. Nechybí pohled na Prokopovo desetileté působení v politice i moderování televizního pořadu Krásný ztráty. Stěžejní však zůstávají muzika a lidé kolem ní. Knižní rozhovor opisuje obdivuhodný oblouk od anglicky zpívaného debutového alba Blues In Soul přes spolupráci s Josefem Kainarem na desce Město Er a přes léta tápání v „popíku“ až ke šťastnému objevu té pravé pěvecké polohy. Uprostřed šedivého husákovského Československa se v roce 1984 zrodil „nový“ Michal Prokop, jehož písně plné městské lyriky zlidověly. Tisíce návštěvníků jeho koncertů s ním dodnes zpívají nejen „Funebráky“ a Bitvu o Karlův most, ale i další hity, které zalezly pod kůži několika generacím posluchačů. Knihu v grafické úpravě Karla Halouna a Luďka Kubíka zahajuje předmluva Jiřího Černého. Najdeme v ní i komentáře Prokopových kolegů, diskografii, řadu fotografií a dobových dokumentů. Michal Prokop ji uzavírá stručně: „Měl jsem v životě asi kliku, protože až na několik smolných let se mi podařilo pracovat v profesi, která je zároveň mým koníčkem, a potkal jsem úžasné lidi.“

Na serveru Bandcamp je konečně k slyšení malá, leč milá nahrávka Whiskey Jam z konce roku 2013. V remasterované verzi a poprvé jako samostatný digitální download. Tehdy, před tou dlouhou dobou, snad songy jako Do rozhlasu nevlezu a Písnička z Ježkárny udělaly pár lidem radost. Třeba tomu tak bude i teď, kdy už je zase všechno jinak…

Nová nahrávka MB mapuje období let 2019 a 2020. Částečně je ovlivněna zasněženým tichem Jizerských hor. Najdeme tu však i reakci na velkoměstský korporát či ozvuky nočních rendez-vous na pražském nábřeží. Píseň o sebevraždě kamarádky střídá oblíbená koleda a tu zase western inspirovaný kinematografickým psaním Boba Dylana. Specialitou jsou tři zhudebněné básně: jedna od Karla Hynka Máchy (kterou měl rád E. F. Burian), další od Karla Jaromíra Erbena (vyhozená z Kytice?) a třetí od neprávem zapomenutého barda konce 19. století Bohdana Kaminského. Stejně jako u předchozího titulu Cardenio musí i na smysl názvu alba Drahá šelmo každý přijít sám.

Ústav pro studium totalitních režimů spustil web Čechoslováci v Gulagu, věnovaný dokumentaci politických represí československých občanů zavlečených do pracovních táborů v SSSR. Internetové stránky přehledně shrnují dosavadní výstupy bádání, jako jsou odborné i popularizační články, knihy, výstavy, videozáznamy besed, ale i odkazy na související projekty. Z nového webu je přístupné také elektronické vydání knihy Průvodce říší zla, kterou před více než deseti lety dokončil publicista Vladimír Bystrov. Průvodce říší zla mapuje velkou část sibiřských gulagů. Elektronická verze průvodce byla spuštěna 20. května 2020, přesně 75 let poté, co byl Vladimírův otec Nikolaj Bystrov odvlečen do Sovětského svazu. Vladimír Bystrov zpracovával toto téma dlouhá léta, nejen na památku svého otce, ale i proto, že nepříjemná fakta nelze stále zametat pod koberec.