Příběhy písní – díl třetí

Příběhy písní

Díl třetí

Michal Bystrov

Galén 2015

Jsou písně, které stojí za to poslouchat.
Jsou písně, o kterých stojí za to přemýšlet.
A jsou písně, u kterých stojí za to znát celý příběh.

 


První dvě části trilogie Příběhy písní vyšly v letech 2009 a 2011. Také ve třetím díle se Michal Bystrov vydává po stopách skladeb, na jejichž původní smysl, osudy či autory se dávno zapomnělo. Na základě ověřených faktů líčí co možná nejpodrobněji a nejpravdivěji historii jejich vzniku, srovnává všechny známé teorie, upozorňuje na staleté omyly a vykresluje prostředí a situace, v nichž se jednotlivé písně zrodily. Zajímá vás, kdo byl Stagger Lee, jak vznikly zlidovělé hity Jižní squadrona (Montgomery), Buráky a Drnová chajda, zda žila, či nežila „drahá“ Nelly Gray, kdo napsal baladu o Jessem Jamesovi, jaká je historie písní Jednou budem dál a Za svou pravdou stát, co všechno složil otec blues W. C. Handy, komu zpíval král dvanáctistrunné kytary Lead Belly ukolébavku Irene, jdi spát a kde se zrodila písnička o kanonýru Jabůrkovi? V této knížce najdete odpovědi.

 

Jiří Suchý

Zpívat písničky a nic o nich nevědět je normální. Činí tak miliony lidí. Ti hloubavější se třeba ptají, kdo tu píseň složil. Pak jsou tu ještě hloubavější, kteří chtějí mít tušení, o čem ta píseň vlastně je. A pak je tu Michal Bystrov, který potřebuje vědět o písni všecko. To je první věc hodná obdivu. Ta druhá je to, jak se se svým poznáním dovede podělit. Jak nás dovede zahltit fakty, že se nestačíme divit. A i když jsme neměli v úmyslu se písničkou zaobírat, zaobíráme se. Protože řádky jeho knihy si nás přitáhnou. To se aspoň přihodilo mně. Jmenuju se Jiří Suchý.

 

Ondřej Bezr, Mladá fronta DNES, 21. března 2015

Jo, třešně zrály, Buráky, Jednou budem dál nebo Montgomery. To jsou jen některé z písniček, které zná asi každý. Jak to bylo s jejich historií, po tom už léta pátrá publicista Michal Bystrov. Výsledky svého bádání shrnul do série knížek Příběhy písní, jejíž závěrečný, třetí díl právě vyšel v nakladatelství Galén.

Ve většině případů jde o písně americké, hodně z nich má své české, mnohdy zlidovělé verze a patří ke zlatému fondu písniček, které jsme zvyklí slýchat už desítky let u táboráků nebo při hospodských posezeních s kytarami. Nelichotivě, ale vlastně docela malebně jim někdy říkáme „odrhovačky“. Málokdy však tušíme, kdo je pod jejich americkým originálem podepsán či kdo je nazpíval jako první, ale také, jak hluboko sahají jejich kořeny. Tohle všechno za nás vyzkoumal a do nesmírně čtivých, občas až detektivní pátrání připomínajících kapitolek shrnul právě Michal Bystrov. Jeho Příběhy písní, kterými se mimochodem na stejnojmenném loňském albu inspiroval Wabi Daněk s kapelou Ďáblovo stádo, mají ostatně výmluvné motto: „Jsou písně, které stojí za to poslouchat. Jsou písně, o kterých stojí za to přemýšlet. A jsou písně, u kterých stojí za to znát celý příběh.“

To, k čemu Michal Bystrov ve svých knihách dospívá, je skutečně někdy fascinující, a mnohé souvislosti šokovaly i jeho samého. „Překvapený jsem byl každou chvíli: když mě cesta za písní Jo, třešně zrály dovedla ke zpěvohře Vesnický věštec od skládajícího filozofa J. J. Rousseaua; když jsem zjistil, že Buráky jsou dokonalá kamufláž, za kterou může člověk oslavující Lincolnova vraha; když mě balada Řekni, kde ty kytky jsou zavedla k říkance z Tichého Donu; když se ukázalo, že písnička My Bonnie Lies Over The Ocean byla schválně napsaná tak, aby vypadala jako anglická lidovka; když mi došlo, že hity Laredo, Špitál u sv. Jakuba a Dům U Vycházejícího slunce mají stejný základ,“ říká autor, který podle svých slov pracoval na aktuálním, třetím díle Příběhů čtyři roky, na předchozím o rok méně, ale pro první, který vyšel v roce 2009, sbíral materiál dokonce deset let.

„Vždycky nějakou dobu trvalo, než jsem objevil, která skladba má za sebou tak silný příběh, aby se na něm dala vystavět celá kapitola. A potom nastalo většinou dost úmorné, mnohaměsíční hledání ve všech možných i nemožných pramenech,“ prozrazuje Bystrov metodu své práce. Ale není to tak jednoduché: „Sesbíráte milion údajů, a když už myslíte, že to máte, zjistíte, že pravda je stejně někde jinde. Skutečnost leží ještě hlouběji pod povrchem, takže následuje další kolo, a teprve pak vám s trochou štěstí začne svítat.“

Příběhy písní ovšem Bystrov vypráví v širokém kontextu a každá kapitola, kterou uvozuje originál anglického textu a autorův vlastní překlad (Bystrov se kromě publicistiky živí překladatelstvím a lze se s ním setkat i jako s básníkem a písničkářem), hodně vypovídá o nějakém širším, s písní vlastně třeba jen okrajově souvisícím tématu. S tímto přístupem Příběhy písní daleko přesahují běžný hudebně publicistický standard a jsou mezioborovým dílem, které zaplňuje mnohá bílá místa v české literatuře o americké historii a kultuře. Když Bystrov například píše o snad nejslavnějším bluesovém standardu Hoochie Coochie Man, jehož nesmrtelný riff zná každý, kdo o blues, ale i rock byť jen zavadil, největší část kapitoly věnuje bizarnímu dění na chicagské světové výstavě v roce 1893. Tedy události, jež se odehrála 61 let předtím, než tento svůj obrovský hit poprvé natočil král chicagského blues Muddy Waters.

A je to podobné i u dalších kapitol třetího dílu: „Chtěl jsem podrobně vypsat, jak vznikaly písně zakladatele bluesového žánru W. C. Handyho, na osudu souboru Fisk Jubilee Singers jsem se snažil ukázat, jakým způsobem vešly ve známost černošské spirituály, pokusil jsem se zachytit počátky černého i bílého gospelu, napsal jsem shrnující kapitolu o hudbě z dob občanské války v USA a také jsem detailně vylíčil, jak to doopravdy bylo s životem a muzikou legendárního trestance a folkbluesového hitmakera Lead Bellyho. Nejhůře se mi vyprávělo o písni We Shall Overcome; nejenže jsou pod ní podepsáni čtyři různí autoři, ale ještě má historii tak zamotanou, že se v ní ztratil i sám Pete Seeger, který skladbu proslavil.“

Jakýmsi bonusem ke každému dílu je příběh jedné české odrhovačky. V prvním to byla Žalostná píseň o balonu „Kysibelce“, ve druhém Na kopečku v Africe a nyní ve třetím Udatný rek kanonýr Jabůrek. Čtenáře nemůže nenapadnout, že ve vzduchu visí otázka, zda se autor „českému zpěvníku“ nechce věnovat soustavněji. Říká: „Rád bych takovou knížku napsal, zřejmě ne hned, ale třeba za pár let… Otázka je, zda se mi podaří shromáždit tolik informací, abych laiky uspokojil a odborníky nenaštval. Jedno je mi jasné: sám si na vědce hrát nesmím. Musím zůstat tím udiveným hledačem, který, když neví, tak si nevymýšlí.“

 

Ivan Kott, zpravodaj Jonáš klubu, duben 2015

Publicista, spisovatel a výborný muzikant Michal Bystrov vydal v nakladatelství Galén už 3. díl knihy Příběhy písní. Najdeme zde podrobné sondy do patnácti amerických písňových titulů, většinou v průběhu let proslavených známými jazzovými, bluesovými, folkovými či rockovými hudebníky. Jako bonbónek je na závěr zařazena známá česká písnička Udatný rek kanonýr Jabůrek, zpívající o statečném vojínovi, který „u kanonu stál a pořád ládoval“. A po Jabůrkovi ještě následuje dodatek, v němž se autor vrací k předchozímu dílu a vysvětluje, jak mohlo v obecném povědomí dojít k propojení písně o loupežníkovi Babinském s osudy slovenského dobrodruha a mořeplavce Mořice Beňovského.

U každé písně je podrobná informace o autorovi či autorech a jejích nejznámějších interpretech, o variacích a modifikacích, v nichž se vyskytuje, o událostech ke vzniku písně vedoucích a o mnoha dalších s tím souvisejících zajímavostech. Také je tam k dispozici velké množství fotografií, dobových plakátů, obálek knih a písňových alb, obalů gramofonových desek a nejrůznějších písemností. Na počátku každé kapitoly je otištěn celý text písně a její doslovný český překlad, a v dalším vyprávění jsou zaznamenány její stopy v české hudební produkci. Pokud jde o tituly, jsou tu některé hodně známé, např. Careless Love, Hoochie Coochie Man, When The Saints Go Marching In, Blowin´ In The Wind, We Shall Overcome nebo Goodnight Irene.

Na 375 stran tohoto informacemi nabitého textu navazuje seznam pramenů, z nichž autor čerpal (14 stran), a na šestnácti stranách najdeme výčet nahrávek, na nichž byly zmíněné tituly použity. Úplný závěr knihy tvoří výběr českých verzí většiny písní či dalších z nich odvozených, tak, jak byly u nás nahrány na gramofonové desky nebo se zpívají na koncertech či u táboráků. A není jich tu málo – zabírají celých 33 stran.

Na zadní stránce přebalu knihy je otištěno její hodnocení od Jiřího Suchého, které stojí za ocitování: „Zpívat písničky a nic o nich nevědět je normální. Činí tak miliony lidí. Ti hloubavější se třeba ptají, kdo tu píseň složil. Pak jsou tu ještě hloubavější, kteří chtějí mít tušení, o čem ta píseň vlastně je. A pak tu je Michal Bystrov, který potřebuje vědět o písni všecko. To je první věc hodná obdivu. Ta druhá je to, jak se dovede se svým poznáním podělit. Jak nás dokáže zahltit fakty, že se nestačíme divit. A i když jsme neměli v úmyslu se písničkou zaobírat, zaobíráme se. Protože řádky jeho knihy si nás přitáhnou. To se aspoň přihodilo mně.“

S tím nelze než souhlasit a navíc obdivovat autorovu píli a vytrvalost, s níž musí procházet nekonečné archivy a z nich vybrat a utřídit tisíce informací. To, že výsledky svého bádání naplňuje už třetí svazek, svědčí o jeho trvalé zaujatosti pro tuto zajímavou tématiku, za což mu jako čtenáři musíme být vděčni. Ze stránek jeho Příběhů se totiž nedozvídáme jen zajímavosti o písních, ale čerpáme z nich také spoustu jinde těžko dostupných informací o dění ve světě v průběhu minulých staletí.

 

Štěpán Kučera, Právo (Salon), 14. května 2015

„Až se všichni mistři světa / vyexhibujou / pustíme se do práce / tiše / a bez nejmenších nároků.“ Tak začíná úvodní báseň loňského cyklu Michala Bystrova Vzteklej pes. A tak nějak zřejmě pracuje i její autor – básník, textař, písničkář, překladatel a novinář –, který nedávno vydal už třetí díl svého knižního cyklu Příběhy písní (Galén 2015).

Bystrov si vybírá staré americké zlidovělé písničky, pátrá po jejich původu a okolnostech vzniku a vedle detektivních odhalení předkládá zdánlivě mimoděk i fascinující kapitoly z dějin (nejenom) Spojených států. Třeba předobraz písně Jailer, Bring Me Water z šedesátých let minulého století (populární u nás díky Waldemaru Matuškovi jako Jo, třešně zrály) nachází v popěvku Go Tell Aunt Rhody, známém už od dob americké občanské války, jenž ovšem zase mohl být inspirován melodií z opery, kterou století předtím složil francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau.

V kapitole věnované písním Many Thousands Gone, Blowin’ in the Wind a We Shall Overcome hledá Bystrov společný kořen těchto tří skladeb v temnotách amerického otrokářství a popisuje jeho dějiny od „dražebních špalků“ až po skutečné důvody abolicionistického tažení prezidenta Lincolna. Nachází i zajímavou paralelu s našimi dějinami: „Za války si běloši na Jihu dali tu práci a stvořili návodné písničky, mající otrokům vsugerovat, že vítězství Konfederace je na dosah. Zní to až neuvěřitelně, ale přesně k takovému triku – infiltraci falešných písní a říkání mezi lid – se uchýlily i tuzemské úřady v době temna, kdy na severozápadě Čech propukly selské bouře.“

Autor píše také o české verzi We Shall Overcome – tedy Jednou budem dál – a nechává vzpomenout Jiřího Tichotu z kapely Spirituál kvintet, jak normalizační režim tuto píseň nejdřív potlačoval, potom si ji přisvojil, aby si ji ovšem lidé během sametové revoluce „vzali zpátky“; příběh písně vrcholí koncertem ke dvacátému výročí pádu železné opony, na němž Jednou budem dál zazpívala česky Joan Baezová, která v šedesátých letech pomáhala dostat skladbu We Shall Overcome z lidových zpěvníků do povědomí amerických posluchačů.

K písni Just Before The Battle, Mother se Michal Bystrov dostává přes „válku kapel“, fenomén americké občanské války, který přibližuje zápisem z deníku jednoho důstojníka Unie: „Dnes večer se kapela třináctého pluku odebrala do předních zákopů a ,rozdala‘ si to s muzikanty na druhé straně. Nepřátelé hráli Dixie, Bonnie Blue Flag, My Maryland a jiné melodie, blízké srdci Jižana. Naše kapela odpověděla písněmi o překrásné Americe, hvězdnatém praporu, starém dobrém Johnu Brownovi a tak dál.“ Na závěr kapitoly Bystrov připomene ještě osud „mytické postavy českého folku a country“ Miroslava „Skunka“ Jaroše, autora české verze Just Before The Battle, Mother, známé u táboráků jako Montgomery.

Bystrov sleduje životní osudy tvůrců i zrod celých hudebních žánrů, líčí krvavé historky z Divokého západu i pozadí rodícího se hudebního průmyslu a nachází netušené souvislosti, což z Příběhů písní dělá inspirativní dílo o člověku a hudbě. Graficky krásně vypravená knížka navíc obsahuje dobové fotografie a ilustrace, obsáhlý soupis použitých pramenů i výběr různých variant textů českých verzí (nemluvě o tom, že na webu michalbystrov. cz si lze všechny pojednávané skladby poslechnout). Ačkoli se Příběhy písní netváří jako vědecká práce, můžou být užitečné i pro muzikology, antropology a další akademiky – věřím, že nejenom v českém kontextu.

„Vyber si téma / který nikdo nechce / nezná ho / nemá chuť se zaobírat / takovou malou směšnou zbytečností,“ píše se o pár veršů dál v té básni ze Vzteklýho psa, „jakmile sáhneš / po tom, co se žádá / staneš se jedním z dostihovejch jezdců / a práce není dostih / nemá finiš / takže si vyber to, o čem se neví / a jdi si za svým / němej ke všem kolem / zkoušej, co snesou / div se, když tě bijou / a tvař se tak ňák / zmenhirovatěle“.