Michal Prokop – Ztráty a návraty

---

Michal Prokop – Ztráty a návraty

Michal Bystrov
Galén 2020

Název vzpomínek rockového zpěváka Michala Prokopa ZTRÁTY A NÁVRATY přesně vystihuje jeho více než padesátiletou kariéru. Publicista Michal Bystrov se s ním setkával téměř dva roky. Vznikla tak kniha, která podrobně mapuje hudebníkův osobní i umělecký život. Nechybí pohled na Prokopovo desetileté působení v politice i moderování televizního pořadu Krásný ztráty. Stěžejní však zůstávají muzika a lidé kolem ní. Knižní rozhovor opisuje obdivuhodný oblouk od anglicky zpívaného debutového alba Blues In Soul přes spolupráci s Josefem Kainarem na desce Město Er a přes léta tápání v „popíku“ až ke šťastnému objevu té pravé pěvecké polohy. Uprostřed šedivého husákovského Československa se v roce 1984 zrodil „nový“ Michal Prokop, jehož písně plné městské lyriky zlidověly. Tisíce návštěvníků jeho koncertů s ním dodnes zpívají nejen „Funebráky“ a Bitvu o Karlův most, ale i další hity, které zalezly pod kůži několika generacím posluchačů. Knihu v grafické úpravě Karla Halouna a Luďka Kubíka zahajuje předmluva Jiřího Černého. Najdeme v ní i komentáře Prokopových kolegů, diskografii, řadu fotografií a dobových dokumentů. Michal Prokop ji uzavírá stručně: „Měl jsem v životě asi kliku, protože až na několik smolných let se mi podařilo pracovat v profesi, která je zároveň mým koníčkem, a potkal jsem úžasné lidi.“

Ondřej Bezr, Lidové noviny, 7. listopadu 2020

Zpěvák Michal Prokop sice letos žádné kulaté jubileum neslaví, to ale nevylučuje, že se připomíná hned dvěma zásadními ohlédnutími. Právě v sobotu má na ČT art premiéru dokument Až si pro mě přijdou… a v těchto dnech přichází na trh knižní biografický rozhovor Ztráty a návraty.

Tomáš S. Polívka, UNI, prosinec 2020

Neptal jsem se, jakou zkušenost měl kolega Michal B., ale podle té mé už docela dávné je s panem Michalem Prokopem radost hovořit. Má talent vypravěče. Položíte otázku a dostanete pregnantní odpověď. Věcnou, vyváženou a přitom vtipnou, kterou lze rovnou přepsat bez nutnosti velkých úprav a dumání, co tím chtěl tázaný říci. Možná je to dáno tréninkem pana Prokopa v politice, a ještě spíš jeho schopností vžít se i do pozice tázajícího se. Vždyť sám tuto roli brilantně zvládl ve svých televizních diskusních pořadech Nic ve zlým a návazně Krásný ztráty. Čímž nechci nijak snižovat zásluhy Michala Bystrova. Ono je samozřejmě potřeba položit správné otázky a pak umět naslouchat, což chce spoustu kumštu i vědomostí. Když se na dvou pólech knižního rozhovoru potkají dva talenty, „příjemně nepřekvapí“, že svazek přečtete jedním dechem. I  znalec zpěvákova „života a díla“ se dozví mnoho nového. A o reáliích, o kterých jste si mysleli, že je dobře znáte, si uděláte mnohem plastičtější obrázek. Třeba nejen o okolnostech, ale také o náladě a pocitech ze spolupráce Framus Five s Josefem Kainarem.

Michal Prokop přitom nádherně nemá zapotřebí nic tutlat, retušovat, natož lakovat na růžovo. Když se Michal Michala optá na ostudný podpis anticharty, vysvětlí pan Prokop okolnosti, za kterých k němu došlo: „Ve chvíli, kdy ta akce probíhala, jsem jí zdaleka nepřikládal takový význam jako dnes. Což je ovšem chyba: nedokázal jsem si uvědomit, co všechno to obnáší. My jsme chodili na všelijaké akce, kde nám přednášeli lecjaké zhůvěřilosti. A vždycky tam ležely podpisové archy.“ Neomlouvá přitom vlastní selhání, pokorně si nasype popel na hlavu. Vy navíc víte, že momentální selhání svými pozdějšími občanskými postoji a činy denitivně napravil. Věřím, že kdo nezažil období normalizace, může i díky téhle knížce, ač pojednává především o muzice, pochopit leccos z  nemravných principů fungování nejtupější totality a jejího zhoubného, pokrucujícího působení na mentalitu i těch nejslušnějších lidí.

Stejně otevřeně se v  knížce mluví o kompromisech a omylech uměleckých. Nepřeskakují se ani nejhlubší propady: „Neměl jsem nasmlouvaného vůbec nic, a tak jsem se nechal namontovat do jednoho z největších průšvihů mého profesního života. Tím byla má účast na Bratislavské lyře v duetu s Petrou Černockou. Zpívali jsme píseň, která se jmenovala Nebe má velkou modřinu.“ S verši, ehm, „hlaholí slunce, jásá naše halali“. A zpěvák si může s  čistým svědomím pochválit i kšeft doprovodného vokalisty na západoněmeckém turné Karla Gotta: „Na tohle angažmá si opravdu nemůžu stěžovat. Zaprvé to pro mě byla velice cenná profesní zkušenost. A zadruhé mě to finančně zajistilo po zbytek roku 1978 – až do doby, kdy se dal Framus znovu dohromady.“ Pak nás například napadne, že nebýt finanční injekce od božského Káji (o mrtvých jen dobře) a Michal Prokop musel živit rodinu jinak, kdyby neměl čas k obnovení vlastní kapely, možná by ani nedošlo k  jeho návratu k  rocku. A kdyby nevzniklo sice slabší, ale důležité album Holubí Dante, možná by nedošlo ani k pozdějšímu Prokopovu uchopení Koleje Yesterday. I když tohle jsou pouze pusté spekulace.

Nejvíce prostoru v  knize po právu patří tomu nejlepšímu, co Michal Prokop přinesl zdejší rockové scéně. Městu Er, a pak comebackové trilogii. Nezapomíná se ale ani na slušného člověka Prokopa v partajní politice. Cenné jsou i přetištěné dobové dokumenty a citáty. Třeba Prokopův dopis kolegům – poslancům z roku 1991, ve kterém vyzývá ke zdvořilému, kultivovanému jednání s  oponenty. Bez urážení, osočování, zloby. „Očerňování těch druhých svědčí o nepříliš pevných postojích sebe sama.“ Jak trefně tahle (žel většinou politiků nevyslyšená) výzva dodnes působí!

Už samozřejmostí jsou u publikací Galénu, zaměřených na hudbu, přílohy v  podobě podrobných diskograí. Včetně (byť po právu) zapomenutých normalizačních SP. Zajímavým přídavkem knižního rozhovoru je také Bystrovova anketa mezi Prokopovými kolegy z různých profesí, spoluhráči, přáteli nebo novináři na téma co pro vás Michal znamená nebo společných vzpomínek. Troufám si odhadnout, že Ztráty a návraty potěší nejen nyní, ale že se v knihovničkách „neztratí“ a čtenáři se k nim budou rádi „navracet“.

Jiří Černý, anketa Kniha roku, Lidové noviny, 12. prosince 2020

Sylvie Simmonsová: Život Leonarda Cohena (Prostor)

Eva Turnová: Turnový háj 8 (Eturnity)

Michal Bystrov: Michal Prokop – Ztráty a návraty (Galén)

Stanislav Šulc, Deník, 13. prosince 2020

Mluví se o něm jako o nejlepším ministru kultury, kterého Česko nemělo. Ale koho v Michalu Prokopovi vždy mělo, to je zpěvák s neuvěřitelným hlasovým rejstříkem a muž, který uměl vytvořit skutečně velké věci.

Málokterá hvězda tuzemské kulturní scény dokázala tolikrát změnit a restartovat kariéru jako Michal Prokop. V začátcích byl muzikantem, který odmítal zpívat. Potom se postavil za mikrofon a spolu se spoluhráči předvedl publiku žánr art rock. Když však vyšlo slavné album Město Er, nečekala Prokopa a jeho skupinu Framus Five sláva, ale spíš problémy.

Zdeněk Hejduk, Rock & Pop, 26. prosince 2020

Agilní nakladatelství Galén pokračuje v systematickém knižním přibližování osudů muzikantů a zpěváků, především těch rockových. Tentokrát padla volba na Michala Prokopa a formou je čistý rozhovor. V tradičně perfektně vypravené publikaci jednotlivé kapitoly uvozují názvy Prokopových písniček, krátké úryvky z jejich textů a také fotografie vztahující se k popisované protagonistově životní etapě. Vše, včetně pokládaných otázek, je barevně laděné do sympatické okrové barvy.

U Prokopa je samozřejmě okruh otázek a odpovědí daleko širší než u jiných muzikantů. Mapuje tradičně jak obvyklé dětství a dospívání se školní docházkou, tady plnou známých nejen hudebních jmen, tak kvůli muzice nedokončené vysokoškolské vzdělání těsně před odevzdáním diplomové práce. V knize je široká škála hudebních témat včetně setkání s básníkem Josefem Kainarem textujícím desku Město Er. Nerad Prokop vzpomíná na neveselou etapu svého působení v popu především coby pěvecký partner své pozdější svědkyně na svatbě Hany Zagorové, ale i ve sboru Karla Gotta.

Rockeři ocení podrobný vznik všech Prokopových nahrávek včetně popisu sestavování repertoáru a skládání muzikantů do studiových a poté alba živě prezentujících kapel. Řeč je také o protagonistově dobře známé politické kariéře i o působení v parlamentních lavicích a na ministerstvu kultury. To si většina lidí pamatuje, málokdo ale ví, že okolo Prokopa dvakrát hodně blízko kroužila funkce ministra kultury i ředitele České televize. K radosti fanoušků, a jak v závěru knihy přizná i jeho, se nakonec z politiky opět vrátil k muzice a zažil tak druhý comeback deskou Poprvé naposledy. Nechybí vylíčená moderátorská zkušenost nejdříve v méně známém pořadu Nic ve zlým na TV Prima, později pak už v převratných Krásných ztrátách na veřejnoprávní obrazovce, kde se v pěti stech dílech vystřídala tisícovka hostů včetně Václava Havla a Madeleine Albrightové.

Čtenář se v knize dozví nejen spoustu údajů, popisů setkání či příhod, přičemž téměř z každé stránky vyskakuje mnoho známých jmen. A neschází další informační nadstandard. V tomto případě je to Prokopův umělecký život nahlížený citacemi z periodik od roku 1968 až do současnosti, vzpomínky spoluhráčů a spolupracovníků i kompletní diskografie.

Jedinou výtkou, která ale vadí možná jen mně, je, že zpovídající zpovídanému vyká. Pravda, autor Michal Bystrov je o více než třicet let mladší než Michal Prokop, ale v rocku se na tohle příliš nehraje, čehož příkladem je novinář Ondřej Bezr, který v jím psaných memoárech tyká Vladimíru Mišíkovi i Luboši Andrštovi. Možná je to i tím, že Bystrov působí stále v novinách a časopisech, kde se tento úzus vyžaduje, nebo třeba opravdovou úctou. Každopádně když si na tento detail zvyknete, čeká vás perfektní, nejen čtenářský zážitek.

Honza Průša, Musicserver.cz, 24. ledna 2021

Michal Prokop je nepřehlédnutelná osobnost. Za svůj život stihl hrát s kapelou Framus Five, účinkovat v Semaforu, být poslancem, dělat náměstka ministra kultury, uvádět dvě úspěšné televizní talk show nebo doprovázet sbor Karla Gotta. A o tom všem a dalším otevřeně vypráví v knize Ztráty a návraty.

Michal Prokop se mi vždycky zdál jako slušnej chlap, který to má v hlavě srovnané. Ví, co chce a proč to dělá, a když se do něčeho pustí, je to proto, že tomu věří. Zároveň působí jako taková klidná síla. Člověk, který ví, jak se chovat, člověk s noblesou a bez nutnosti používat přehnaně emoce. A samozřejmě jako ten muzikant, který mne zasáhl (a se vším až od devadesátek nahoru) alby jako Město Er, Kolej Yesterday a Sto roků na cestě (pro příklad uvádím jen trojici svých nejoblíbenějších).

Rozsáhlý knižní rozhovor Michala Bystrova, který probíhal dva roky – od července 2018 do května 2020 – tyto mé z vnějšku vnímané Prokopovy vlastnosti zčásti potvrzuje (fakt je to slušnej a poctivej chlap), zčásti doplňuje a zčásti vyvrací (není to zas takový kliďas a zřejmě umí i vybuchnout a ne vše, co dělal, měl dobře promyšlené).

Dlouhé povídání se snahou projíždět Prokopův život chronologicky (což se většinou daří) začíná rodinnými poměry ještě před zpěvákovým narozením a končí v roce 2020 v době covidu. Prokop z rozhovoru vychází jako ten, který velmi dobře dokáže reflektovat svůj život a který se nebojí přiznat věci, které se mu nepovedly nebo za které se stydí, přičemž je přiznává bez výmluv, jen v kontextu dobové situace.

A tak hezky vyplouvají ty radostné chvilky života (Framus Five, práce v poslanecké sněmovně, uvádění talk show Nic ve zlým a Krásný ztráty nebo koncertování na Chicago Blues Festivalu). A vedle toho i ty ne tak radostné životní milníky od podepsání Anticharty přes dělání popového křoví v sedmdesátých letech po neshody s ministrem kultury Pavlem Tigridem a vlastně nenaplněnou touhu se sám ministrem kultury nebo ředitelem České televize stát.

A to, že je rozhovor informačně bohatý a hodnotný, je zásluha obou jeho protagonistů. Bystrov je výborně připraven, Prokop se nesnaží věci skrývat nebo je mytizovat. Podává je často jako téměř nestranný pozorovatel sebe samého a zároveň někdy až s hyperkorektním oblakem kolem nich. To když popisuje některou nepěknou vlastnost, chování nebo úlet třetí osoby, ale neuvede její jméno. To bych mu tu trochu zazlíval.

Publikace je rozdělená na čtyři části. Nejobsáhlejší je zmiňovaný rozhovor. Následuje pasáž “Michal Prokop rok po roce”, v níž jsou v duchu knih “Jejich vlastními slovy” z různých dobových rozhovorů vybrané zajímavé pasáže, dokreslující to, jak o které věci uvažoval a prezentoval zpěvák či poslanec v době, kdy se skutečně odehrávala. Bez nadhledu a bez časového odstupu. Tuto část bych mnohem raději viděl zakomponovanou přímo do chronologického rozhovoru tak, aby se případné kontrasty ukázaly, a konfrontoval se tak mladý a starý Prokop hned sám se sebou.

Třetí část knihy nabízí vzpomínky kolegů, s nimiž Prokop hrál nebo působil, jsou to texty od Hany Zagorové přes Ondřeje Bezra (ten mimochodem jako jeden z mála pochopil, jak by měla vypadat osobní vzpomínka) po Vladimíra Mišíka. A v poslední části je poctivě zpracovaná Prokopova diskografie včetně singlů a hostování.

Ztráty a návraty hezky a uceleně shrnují život Michala Prokopa a nebojí se otevřít i dveře s nepříjemnými vzpomínkami, řekněme, spolu s titulem knihy, se životními ztrátami. Je jen škoda, že vzpomínky tu nejsou více a přímo konfrontovány s dalšími aktéry těch kterých životních událostí.

A i když Bystrov občas nějaký takový protinázor vytáhne – třeba to, zda kapela 5P fakt zakázala Lubošovi Pospíšilovi hrát Kolej Yesterday (verze Prokopa), nebo zda jen řekli, že se teď nehodí do repertoáru, a počítali s ní později (verze Michala Pavlíka -, knize by toto potvrzování a vyvracení muzikantových tvrzení pomohlo častěji. Už jen proto, že jeho vyprávění působí tak korektně a tak objektivně, že člověka při jeho čtení ani nenapadne, že by s některým tvrzením mohl polemizovat, nebo že by se něco mohlo odehrát jinak, že si to prostě Michal Prokop pamatuje po svém. A nemyslím si, že by něco takového dělal záměrně. Jen takhle lidská paměť funguje.

Ale i s těmito drobnými výhradami jsou Ztráty a návraty příjemným čtením, velmi dobře mapujícím tuto významnou osobnost. Za přečtení a rozšíření kontextu o zásadních československých rockových událostech určitě stojí.

Zdenko Pavelka, Kosmas.cz, 8. února 2021

Do třetice ze světa hudby, i když i tahle kniha má přesah do více stran. Jmenuje se Michal Prokop ‒ Ztráty a nálezy. Publicista Michal Bystrov skládal rozhovor s Michalem Prokopem dva roky, dokončili ho letos v květnu, takže se dotkli i muzikantského lockdownu. O Prokopovi platí slova jeho přítele, který mu napsal dnes už téměř zlidovělé texty. Podle Pavla Šruta byl Michal Prokop na rockera příliš seriózní. Lépe to formulovat asi nejde. Prokop totiž uspěl na rozdíl od řady jiných umělců i v tak nehostinné profesi, jako je politika. A v knižním rozhovoru je v tom dobrém slova smyslu seriózní také. Nepoužívá silná slova, ale zřetelně hledá ty nejsprávnější výrazy, což kniha na rozdíl od živého vystoupení umožňuje. Díky tomu je Michal Prokop dobrý i v další roli. Podobně jako byl úspěšným moderátorem v televizním baru Krásný ztráty ‒ zařadil se k věrohodným pamětnickým průvodcům po nejnovějších českých dějinách. V jeho případě to obnáší, když to počítám od jeho hudebních začátků, skoro šedesát let.

Luboš Hnát, Rockový svět, 2. února 2021

Michal Prokop je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností naší rockové scény. Není tedy divu, že v roce, kdy zpěvák oslaví své pětasedmdesáté narozeniny, se na pulty knihkupectví dostává velký bilanční rozhovor s názvem Michal Prokop – ztráty a návraty, který vedl hudební publicista Michal Bystrov. Vydalo ho nakladatelství Galén.

Předmluvu napsal svým jedinečným stylem Jiří Černý. Zasvěcení vědí, že právě on stál u počátků Prokopovy pěvecké kariéry v roce 1968, pro úvodní slovo byl tedy vybrán ten nejpovolanější. Rozhovor bilancuje celý život Michala Prokopa a je veden přísně chronologicky. Začíná příběhem jeho rodiny na Královských Vinohradech. Tady se čtenář dozvídá první málo známou informaci: tedy, že Prokopovi byli pražští Židé, kteří se původně jmenovali Popperovi. Jak přiznal, tohle dříve nevěděl ani sám Jiří Černý.

Přes rodinu se dostáváme k úplným počátkům kapely Framus Five, v níž Michal Prokop nejprve působil coby kytarista. I zde se dozvídáme různé zajímavosti, například, že ve skupině krátce zpíval Karel Zich. Podobně je probrána celá muzikantova kariéra. Když přijde řeč na Prokopovu možnou spolupráci se skupinou Flamengo, dopouští se zpěvák nejspíše neúmyslně jisté mystifikace, když na straně 83 tvrdí: „Začal jsem zkoušet s Flamengem, kam jak už jsem vyprávěl, mě zlanařil Ernouš Šedivý. V té době u nich končil Vláďa Mišík, a tak potřebovali zpěváka. Na oplátku jsem jim dohodil saxofonistu Honzu Kubíka…“ Znalci naší rockové historie vědí, že Jan Kubík ve Flamengu působil již mnohem dříve a s kapelou natočil slavné Kuře v hodinkách (1972). Zde by od autora možná byla namístě nějaká upřesňující otázka, která by uvedený výrok vysvětlila.

Bystrov se nevyhýbá ani sedmdesátým letům minulého století, kdy Michal působil po boku Hany Zagorové v popu. Sám na toto období není příliš hrdý. Ke cti mu však slouží, že nejeví žádnou tendenci tuto etapu z knihy vypustit.

Významnou kapitolou umělcova života byla politika, které je také dán v publikaci značný prostor. Z odpovědí je znát velké zanícení a také to, že tahle jeho zkušenost zpěváka hodně bavila. Tady se začíná projevovat jistá autorova záliba v citacích sama sebe a členů vlastní novinářské rodiny. Přes různé mimohudební aktivity se dostáváme až do roku 2006, kdy vyšlo comebackové album poprvé a naposledy. I zde Bystrov cituje své vlastní rozhovory a recenze z Lidových novin: dělá to tak často, že to hraničí se samolibostí. Nevím jak na koho, ale na mě to působilo hodně rušivě.

Velkou předností knížky je její aktuálnost. Rozhovor končí v květnu 2020, poslední témata jsou tedy věnována koronaviru a přípravě nové desky. Tahle část je pro mnohé nejzajímavější, neboť se zde dozvídáme mnoho nových a leckdy překvapivých informací: například, že jeden z textů pro chystané album napsal Martin Němec ze skupiny Precedens.

Bystrovovu publikaci doplňují vybrané citáty Michala Prokopa z celé jeho více než padesátileté kariéry z nejrůznějších periodik. Protože článků a rozhovorů s ním vyšlo za celou dobu nepřeberné množství, je tahle část příliš rozsáhlá a nepřehledná. Poslední kapitolu tvoří osobní vzpomínky zpěvákových kolegů a spolupracovníků.

V knize nalezneme i obsáhlou fotopřílohu, snímky jsou umístěny vždy na začátku každé kapitoly. Mimo koncertních jde také o rodinné fotografie, plakáty a reklamní materiály na různá vystoupení. Celá příloha je černobílá, ale je tu a tam je nějaký obrázek převeden do hnědavých tónů, což možná souvisí s kvalitou originálu.

Samozřejmostí je přehledně zpracovaná diskografie včetně obalů jednotlivých alb. Nechybí ani závěrečný jmenný a názvový rejstřík, který v ní čtenáři-badateli usnadňuje orientaci v předkládaném textu.

Jde o kvalitní knihu, kterou by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o tuzemský bigbít. Pokud k ní mám nějaké výhrady, jde o drobnosti, které nijak nesnižují její hodnotu.